Máte v těch Karolínách nějaký hokej ...

Nebudu se trefovat do autorky, Ikdyž z mého pohledu je to jednostraně zaměřený fanatik a nemá pravdu.Její neustálé vyzdvihování sportu jakoby to bylo řešení všeho. Musím Vás zklamat opravdu není . Tu Karolínu bych možná chápala, ale pokud bych já byla její ředitelkou , pak by se omluvit musela a veřejně a pokud by jí ujely nervy tak jak je popsáno, nemá ve škole co dělat. Každý den mám před sebou rodiče, kteří mají horší vady než 100 kg . Přesto musím být profesionál a po čase jsem se naučila tyto lidi i chápat. Ikdyž ten rodič má třeba tunu, nebo pije, je agresivní, pořád je to rodič a já s ním budu jednat jako s partnerem, protože on mým partnerem je. Máme společný cíl, jeho spokojené dítě . Jmenovaná Karolína si myslí, že její kroužek je 1. liga a tento přístup nemá ve škole co dělat. Ve škole jsou kroužky proto , aby se tam děti naučily vzájemné toleranci , spolupracovat s ostatními a povzbuzovat se navzájem. Z lidí jako Karolína a vlastně autorka je mi zima, vedou děti jen k nadměrné soutěživosti a s tím se děti budou potýkat už celý život.

Díky za názor. Karolína ve škole už není, stejně jako kroužek .. Ta děcka, kterým vyhovovala, s ní dál trénujou ( pod Sokolem).  Jak a kde se hýbe holčička, to nevím. Ano, profesioná se musí v práci chovat profesionálně. Nejsem učitelka, nedokázala bych vyjít s rodičem alkoholikem, násilníkem...a už to, že někdo nesměruje dítě k správné životosprávě a tím mu ubližuje, mi přijde špatné. Nejsem Karolína, to vážně ne, já jsem líný tvor a úplně jiného ražení, ale čím jsem starší, tím si jsem jistější, že soutěživost není špatná a pro život je hodně potřebná.

Právě jsem přečetla celý článek a hlavně celou diskuzi....

Nějak nechápu,proč se tady téměř všichni snaží strefovat do autorky....jen napsala svůj názor...

Já jsem přesně pochopila,co se tady snaží sdělit.....nic víc a nic míň než to,že děti jsou obrazem svých rodičů....a to je holý fakt....

Rodiče udělali chybu,že holčičku do tohoto kroužku dali.....

Karolína udělala chybu,že holčičku do kroužku přijala....

...ale sorry,jestliže je to malé město,kde se všichni znají,věděli rodiče,jak je kroužek veden,nebo si to alespoň měli zjistit....a vyhodnotit,jestli na to malá má.... Jenže podle toho,co autorka píše,je to vůbec nezajímalo,když na schůzce nebyli,zaplatili převodem......tady byla opravdu jejich odpovědnost hozena na Karolínu.....správný rodič zvedne prdel,a jde se na SVÉ dítě na trénink...nebo jinou aktivitu podívat.... Mě z článku spíš vyplývá,že holčičce vyhovovalo sedět...proč si doma rodičům nestěžovala v průběhu těch 6ti měsíců,že jí nenechávají hrát?? Proč tedy nebylo zle dřív?? Tím ovšem opravdu neomlouvám chování Karolíny.....to ne,to bylo opravdu hodně špatně.....

Ahoj, dík za přečtení. Mě nejvíc překvapilo to vzpomínání na školu, jak některé čtenářky trápily učitelky TV. Mě teda taky tápily, ale jen proto, že jsem byla líná. V sedmičce jsem měla na vysvědčení 3! A na střední přišel Flekač  a já se styděla být poslední a tlustá a přestala jsem vymýšlet jak se TV vyhnout - a bylo to. Ráda na něj vzpomínám ...

Zajímavé téma, dobře napsaný článek .

Bez příkras, prostě jak to je - obézní neaktivní rodiče, obézní, avšak snaživá dcerka, zoufalá a přetažená učitelka a otrávené ostatní děti (nesouhlasím s názorem níže, že "jeden nemakající nemůže  N I K D Y  zkazit hru ostatním", vidím to přesně naopak: děti přece jásají, když je jim do týmu přidělena hvězda a úpí, když vyfásnou nešiku!).

Situace učitelky je naprosto nezáviděníhodná, ona se všem zúčastněným zkrátka zavděčit nemůže, buď budou naštvaní rodiče obézního/nešikovného dítěte anebo všechny ostatní děti a jejich (rovněž platící) rodiče. Čí práva jsou přednější?

A k zamyšlení je i diskuze (jak lze uchopit téma různými způsoby... podle naturelu ).

No, v dnešní době adorace všech menšin si už ani vaše děti nemohou zasportovat a soutěžit mezi sebou, kdo je lepší! Snažit se být tak dobrý/á jako ten nejlepší!

Ne, oni (i když jim rodiče také platí kurs) se musí přizpůsobit nemotorné tlusté holčičce, snažit se do ní vcítit, chápat ji - prostě nebýt lepší než ona.

A tělocvikářka má rodiče tlustého dítěte pochválit a povzbudit - jen pokračujte, zatím je jen středně obézní a občas krásně popoběhne!

Já jsem si nejdřív myslela, že ta tělocvikářka byla na neschopence poté, co řekla tomu rodiči, že je tlustoprd. Pak jsem se z článku dozvěděla, že ne, ale fakt mě to mrzí. Tohle mi říct učitelka mýho dítěte, tak jí odvleču  do ředitelny, kde ji snad někdo poučí, jak se bavit s rodiči a celou cestu ji budu před sebou kopat. Nebo ji rovnou nafackuju, co se budem zdržovat. Fyzička mi sakra nechybí  a tyhlety drezérky by měly mít alespoň základní představu o tom, co je čeká, když neznají hranice v komunikaci.

No vidíte, sama jste ukázkou dnešní lidské zpupnosti a omezenosti.

Dáte své tlusté dítě někam, kde mu to nemůže jít, do kroužku, kam dali své děti také jiní rodiče a chtějí, aby jejich děti mohly hrát volejbal a ne řešit váš rodinný problém na jejich úkor. Ostatním a ani učitelce, která vede dobrovolně volejbalový kurz, do vašich problémů nic není.

A vaše hloupá reakce- to je už úroveň lidské spodiny, nic víc.

Nevím,proč se z reakcí na článek stala štvanice na učitele, tělocvikáře zvlášť?

Bohužel to svědčí právě o tom, o čem autorka psala - že dnes je nejpohodlnější pro rodiče rozhlížet se kolem sebe, na koho by mohli svést své výchovné či jiné neúspěchy a nezdary.

Je vaše dítě tlusté? Vy jste rodič a máte za něj plnou odpovědnost - ne škola, ne nějaká Karolína - vy musíte přitvrdit a snášet nevůli či jiné projevy dítěte - kdo to má udělat?

A jestli v reakci na článek někdo vypisuje ve dvaceti řádkách pravidla volejbalu a smyslu kolektivních her, tak to mi hlava nebere...

Prostě my máme své dítě na starosti a pokud je například tlusté a není to nemocí, tak jsme udělali chybu ve stravování - dlouhodobě - ono je jednodušší dítěti vyhovět a mít od něj pokoj, než mu odměřovat porce, nedat mu mlsky a pochoutky, honit ho od Ipodu a tabletu na výlety - mně také děti nejásaly, když jsme je tahali na výlety, na kolo, na běžky, ono je to snadné dítě strčit do kroužku a myslet si, že tam někdo udělá za nás zázrak.

A lidé, kteří ve volném čase vedou cvičení (sokol, fotbal a další míčové hry apod.ú, to jsou většinou nadšenci, ale dnešní zpovykaní rodiče jim to dovedou tak otrávit, že to přestávají dělat, protože pro peníze to jistě nikdo nedělá (dostávají pár korun).

Výborný příspěvek

Nutit puberťáky, aby s váma jezdili na vejlety... proboha! Víte jak je fajn, když i sebemilovanější rodiče někam vypadnou a máte od nich chvilku pokoj?

Polský autor Witlin napsal o tom, co je pro děti nějhorší:

Když je dítěti pět let - "maminka s tatínkem večer odejdou a zůstaneš doma sám!"

když je mu patnáct - "dnes nikam nepůjdeme a zůstaneme s tebou hezky doma"..

No, ale nutit se i puberťáci musí, ono to jinak nejde, tam se právě tzv. láme chleba -i puberťák je jenom člověk, ne?

Tak nějak mi tady od autorky uniká základní věc. Moje babička z otcovi strany vážila cca 120 Kg. Táta má celý život co si ho pamatui 100 110 Kg. Hrál košíkovou, volejbal, házenou fotbal. lyžoval. A přesto měl tu váhu jakou měl. Já hrál házenou, chytal jsem halový fotbal a přesto mám přes ten metrák taky. Brácha dřel do skoro 30 na kole. Protože je vysokej, vážil 80 Kg. Přestal jezdit, přišla rodina a přibral z ničeho na 110. 

Prostě exstují rodinné a dědičné dispoizice, se kterými nemáte šanci vůbec, ale vůbec nic udělat. ať sportujete, nebo ne. A pokud Vám ještě na psychiku přidá učitelka, tak je to opravdu super :-(

Ve volejbalu je 6 hráčů na každé straně. Možná ani to, paní Tobiášková, nevíte. Je to hodně složité na týmovou souhru, taktiku, plánování, reakce. A společenství. Když ho hrají malé děti, běhají jeden přes druhého za míčem, je to chaos. Ale krásně se u toho vyblbnou. Pak nastávává období kooperace, kdy "jeden za všechny - všichni za jednoho". Zhruba v pubertě. Ale nikdy, opakuji, NIKDY, "když jeden nemaká, nemají ostatní šanci ", vašimi neznalými slovy, nikdy nezkazí jeden "nemakající" hru celého týmu. Naopak, tým ho podpoří nebo ho trenér vystřídá. Na chvíli a pak mu zase dá šanci. Příště pište o něčem, čemu alespoň trochu rozumíte.

No ona by si ten blog a hlavně diskuzi měla především přečíst i ta kamarádka trenérka. Jenže pokud je vylíčena v příběhu pravdivě, je to asi stejně zbytečné...

Ta druhá část blogu je snad jedno z nejsmutnějších, co jsem tu kdy četla. Pokud to chápu dobře, tak osmileté dítě miluje svou tělocvikářku a je inspirováno natolik, že i přes nepříliš aktivní rodiče a zřejmě i genetickou (obézní rodič) nepřízeň touží ve svém životě něco udělat a změnit, a je za to svým vzorem zesměšněno, odmítnuto a zašlapáno jako podřadné. A navíc je posláno někam do kouta, ať si tam sedne na zadek a maluje. Tak to je teda síla, a jsem moc ráda, že podobného "pedagoga" ve svém okolí neznám.

V ideálním světě jsou rodiče odpovědní, dělají vše správně a hlavně v zájmu svých dětí. V ideálním světě nežijeme ale nikdo z nás, můžu si pomyslet něco o rodičovské odpovědnosti, ale NIKDY to nevyslovím před dítětem a nikdy ho za to neodmítnu. Kamarádka měla velkou příležitost, mohla udělat jedno dětství hezčí, radostnější, mohla holčině pomoci se sebevědomím a pravděpodobně pozitivně ovlivnit celý její život, láska ke sportu často vzniká v dětství. Pedagogovo poslání je právě v tom - pomoci, povzbudit, ukázat cestu. Místo toho se zachovala jako namyšlený primitiv, a teď se ještě hodila marod, aby nemusela čelit následkům svého chování. Je mi líto dětí, které ji mají za svůj vzor.

Jinak můj manžel také trénuje mládež. On říká, že největší odměnou pro něj ale nejsou ti talentovaní a pohybově nadaní, ti by to zvládli i bez něj. Nejlepší odměnou jsou ti neohrabaní, když se jim něco podaří, protože pro ně je i malý úspěch velký zázrak. Je fajn dívat se na ty zázraky každý den...

No, ono je  v tomhle případě mnohem pravděpodobnější, že sebevědomí získá spíš třeba právě malováním, než sportem. Už kvůli mizivé podpoře rodičů ----Trénuje kolektivní sport? A má tam nadané, šikovné děti společně s opravdu neschopnými? Píšu o volejbale, tam, když jeden nemaká, nemají ostatní šanci ...A ti k tomu přijdou jak? Ti, kteří chtějí vyhrávat. Proč vlastně hrát, když stejně prohrajeme ? A proč trénovat ? Jasně, takový trenér, který by zvládl obojí by byl fajn, ale já takového neznám - vždycky jsou dané hranice. A to byla chyby K, že je nestanovila, než došlo k tomuto smutnému problému.