A co Vy - taky máte tlustý dítě ?
Mateřskou dovolenou jsem s dětma trávila prakticky venku. V parku, na zahradě, na koupališti, v lese, na kole, na bruslích, na lyžích ...Jakmile se naučily chodit, odhodilli jsme kočárek, překážel nám. Nechodila jsem s nimi chodit na nějaké speciální plavání, ale kolem roku do normálního bazénu, plavat se naučily úplně automaticky. V zimě jsme chodili do sauny. V našem městečku bruslilo snad každé děcko, které se udrželo na nohách. Bylo zvykem, že jsme se scházeli v neděli odpoledne na zimáku, na veřejném bruslení. Všichni. Rodiče s dětma.
A o tom to zřejmě bude. Naše Adriana odmítala zůstat na gymnastice beze mě. Tak jsem chodila s ní. Dala jsem si s děckama rozcvičku, pár koleček kolem tělocvičny, rozcvičení, na závěr žabáky. S Tomášem jsme trávili veškeré soboty na hokeji nabo na fotbale. Každý den nějaký trénink. Dovolenou jsme trávili na sportovním soustředění, děcka pak jely ještě na sportovní tábor, zbytek léta byly na chalupě, kde je proháněl můj táta ...
Kolem dvanáctého roku se to začalo lámat. Adriana sekla s tancováním, aby za půl roku přišla s ještě větším nasazením a rozhodnutím tančit profesionálně. Tomáš měl plné zuby puku i balónu. Trvali jsme na tom, že něco dělat musí. Vydrželi jsme, přestože vymýšlel kde co, vyzkoušel snad všechno, co se dalo.
Dnes je jim dvacet a sedmnáct. Volný čas tráví sportem, prázdniny na vodě a na kole. Baví je to.
Mám kamarádku, učitelku tělocviku. Karolína je na svůj školní volejbalový team celkem hrdá, daří se jim, mají úspěchy. Vychovává si děti od první třídy, jezdí s nimi po soutěžích, chystá jim víkendová soustředění... Sportovní děcka ji mají rádi, ta necvičící na hodinách tělocviku trošku trpí ...
Nedávno šla na kobereček k řediteli školy, stěžoval si na ní jeden tatínek.
Jeho osmiletá dcera začala chodit na volejbal. Šedesátikilová, neohrabaná, pomalá. Na schůzku rodičů s trenérkou rodiče nepřišli. Příspěvek zaplatili přes účet. Na podzimní soustředení můžou jet i rodie, ovšem tihle dceru poze doprovodili na autobus. Zabalili jí do tašky nějaké dobroty, které Karolína zabavila. Tak jako těm starším zabavuje olkohol ( no ano, pokaždé to někdo zkusí...), tak nějakým mrńousům musí sebrat sladkosti. Po tréninku by zvraceli. Holčička chtěla hrát, ale mnohem vhodnější by byli třeba sportovky v Sokolu.
Holika se na tréninkách trápila. Nezvládala rozcvičky, nestíhala. Nelepšilo se to. Karolína tomu dala šest měsíců a jednou už to nevydržela a holčičce řekla:
" Víš co, ty si raději vyber něco jiného, třeba malování. Volejbal Ti fakt nejde."
Holčička doma plakala, údajně celý víkend. A tatínek přišel do školy. Stokilový tatínek Karolíně vysvětlil, že si za kroužek volejbalu platí. Že ho nezajímá, že Karolína ostatním dětem nestačí, že ji nikdo nechce do svého družstva, že se jí děcka posmívají. Že si přeje, aby tam Karolína chodila.
" Má Vás moc ráda, paní učitelko," řekl.
A Karolíně ruply nervy.
" Bodejť by neměla, když sem jediná, kdo se o ni zajímá. Co kdyby ste s ní šel někdy na procházku, na kolo, plavat? Vždyť neumí ani kotrmelec! To je strašný a já to mám řešit! Jak k tomu přijdu? Ale co se divím, takovej tlustoprd to nemůže pochopit!"
Karolína je na neschopence. Zhroutila se. Tenhle problém nebyl jediný. Rodiče si příliš často myslí, že škola je má suplovat. Nemá. Děti se nehýbají, neumí skákat přes švihadlo, nevyšplhají, neuběhnou patnáctistovku. Rodiče chtějí jedničky z tělocviku.
My, rodiče, jsme Ti nejdůležitější, koho děti napodobují.
Pamatuju si jeden výlet na běžkách, kam s námi naši puberťáci nechtěli. Oba svorně tvrdili, že už jsou na to velký, že se s náma nuděj, že je ztrapňujeme. Manžel zavelel " Nebudete sedět celou sobotu u počítače!" a jelo se. První hodinu nám to dávali pěkně sežrat, Adriana na nás hrála astmatickej záchvat a Tomáš nám utíkal, aby na nás čekal s otráveným obličejem ... Vydrželi jsme. Nakonec to bylo fajn, přiznali oba.
Dneska, když vzpomínáme, tohle ocení. To, že jsme se jim věnovali, že jsme je nestrčili do hlídacího koutku, nepustili jim video, že jsme se s nima nervovali.
Bylo období, kdy nám lezli na nervy. Taky by pro nás bylo jednodušší, ( a levnější), netahat se s nima. Nechat je doma. Nebo je někam poslat, ať se s nimi trápí jiní.
A co Vy, máte to taky tak?
Další články :
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/331502/Co-das-dostanes-zpatky.html
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/329801/Je-umela-krasa-krasou.html
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/330319/Stastne-az-do-smrti.html
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/329273/Co-z-toho-kluka-jednou-bude.html
Marcela Tobiášová
Šest týdnů ve Španělsku
Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.
Marcela Tobiášová
O pinďourech a pipinkách
Jestli Zbojníka poté, co přišel k nám, něco zmátlo, tak to, že žena(já) má stejná práva jako muž(můj). Tedy, že mám svoje peníze, řídím auto, přepínám televizi a rozhoduju o tom, co budeme dělat.
Marcela Tobiášová
Už jsi máma?
Beruška a Zbojník, děti, které máme v pěstounské péči, mají svou rodinu. Skoro každé dítě, které je u nás v systému náhradní rodinné péče, rodinu někde má. Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si
Marcela Tobiášová
Děti na odpis:Konečná (?)
Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové
Marcela Tobiášová
Děti na odpis - do roka a do dne
Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Řešil za Trumpa vše nepříjemné. Právník vypovídá o platbě pornoherečce
V trestním procesu s bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem začal v pondělí vypovídat jeho...
Kazachstánský exministr utloukl k smrti manželku. Dostal 24 let
Kazachstánský soud poslal na 24 let do vězení bývalého ministra hospodářství Kuandyka Bišimbajeva...
V blízkosti spících lidí jsem nikdy nekradl, odmítl u soudu noční „démon“
Dvaapadesátiletý Milan Hoznedr, který policii více než osm let unikal, a proto od ní dostal...
„Mrtvý muž“ Sinvár hatí příměří. Izrael chce zostudit před světem, oběti neřeší
Premium Osud konfliktu mezi Izraelem a Hamásem má v rukou jediný muž. Jahjá Sinvár by mohl rychlým...
Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5609x
Seznam rubrik
- Pěstounství
- Svět kolem ...
- Povídky
- Já a moji bližní
- Básničky
- Trochu erotiky...
- Foto - blogy
- Já v kuchyni ...
- Rok Čtyřicítky
- Nezařazené