Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Příběh Žofie a Adolfa ( povídka č.2)

Letní povídka pro VÍKEND MF DNES. Adolf se narodil v roce 1941 a jméno mu vybral otec, vážený ředitel banky. Byl to rok, kdy do Prahy přišel Heydrich a dle Adolfova otce nebyl prostor pro hrdinství. Díky jeho povaze rodina prosperovala. Ádík byl jediné, vymodlené dítě. Po válce byl jeho otec mezi prvními, kteří vstoupili do KSČ a dokázal i dalšími roky proplouvat bez jakékoliv újmy.

Žofie se narodila o dva roky déle než Adolf. Její rodiče se netajili zklamáním, že se po dvou dcerách nenarodil  dědic. Dědit nakonec stejně nebylo co, jejich hospodářství bylo po válce zestátněno a rodině zůstal jenom malý domek.

Ti dva, Adolf a Žofie, se potkali jednoho horkého srpnového večera v Mariánských Lázních na koncertu skupiny Pramen. Jemu bylo osmnáct a jí už měsíc šestnáct. Žofie uprosila rodiče, kteří jí nedovolovali courání po městě a zaručit se za ní musela Růženka, starší sestra.

Žofie byla jiná, než dívky, které Adolf znal. Taková zemitá a zároveň cudná. Měla horkou rozpraskanou dlaň od práce. Adolf nepracoval nikde, studoval výtvarné umění a přijel si povyrazit. Chvilku po půl deváté, kdy se již sestry musely vydat na cestu domů, políbil Žofii ruku a dal jí slib, že zítra za ní přijde k nim do vesnice k rybníku.

Růžena Žofii vyprávěla o bohatých floutcích, kteří slibují romantickým slečnám hory doly. „Netěš se, ten se chtěl jen pobavit, už teď tancuje s nějakou jinou a tu si odvede na hotel,“ řekla Žofii. Spletla se.  Adolf přijel. Nemohl nepřijet. Setkali se u rybníka a on se předváděl a Žofie se usmívala a plavala dál od kraje, doplavala až doprostřed rybníka, tak daleko se dřív nikdy neodvážila. Druhý den bylo pošmourno a ona šla na maliny, kterých bylo okolo rybníka plno. A on přijel a sbíral je s ní, jednu do bandasky, druhou do pusy. A oba měli rty rudé od sladké šťávy a byli plní léta a slunce.

 Adolf řekl: „Přeplavu ten rybník tam a zpátky,“ a ona se naoko bála: „Neblázni, je to daleko,“ a on si svlékl kalhoty a skočil do té vody a plaval a ani se nezadýchal. A tam na břehu, s bandaskou plnou malin a opálenými tvářemi od slunce, s jistotou mládí a horkou touhou, se poprvé políbili.

Psal jí, i když v to ani nedoufala. Psal jí každý týden celý rok a ona mu odepisovala. Přijel za ní přesně po roce a ona ten rok dokončila rodinnou školu a řekli si, že se milují. A byli spolu, úplně, jak dva spolu můžou být, tam kousek za rybníkem, pod nebem plným hvězd a kolem voněla tráva a maliny a rákosí. Adolf byl nejšťastnější chlap na světě, věděl, že dokáže úplně všechno a ona se stala nejšťastnější ženou. Zbytek prázdnin přemlouvala rodiče, aby jí dovolili jít do Prahy, učení na pečovatelku měla hotové, bude pracovat a přitom studovat zdravotnickou školu. Rodiče jí to nakonec dovolili, byla poslední ze tří sester a první, které bude dál studovat a dokonce v Praze.

Bydlela na ubytovně a s Adolfem se scházela ve středu, dohodla se tak se spolubydlící. Stalo to, co se stát muselo. A tak na jaře jeli za jejími rodiči a pak ji Adolf vzal za těmi svými a pak se již řešilo, kde bude veselka. Žofie tušila, že pro rodiče Ády je důležitější jeho studium, které se nevyvíjelo moc dobře. Dávali to za vinu jí, přestože s ní trávil pouze jeden večer v týdnu. Spíš za to mohly ty další večery, ty večery po barech s kamarády a také, budeme-li upřímní, nedostatek talentu.

Adolf si ale byl jistý tím, že jednou namaluje obraz, díky kterému ho celý svět bude opěvovat. Žofie si prohlížela jeho obrazy v malém zaprášeném ateliéru a měla pocit, že ví, co jim schází a chtěla mu to říct, ale Adolf se smával a říkal: „ Nerozumíš tomu.“ Bydleli spolu v malém podkrovním bytě, dost daleko od ateliéru, nic lepšího nesehnali a od rodičů pomoc nechtěli, Žofie do poslední chvíle pracovala a Adolf maloval každý večer a každou noc a po narození Eduarda žili z peněz, které jim dávali Ádovi rodiče, ti se naštěstí do vnuka zamilovali a pak se narodil Jaroslav a Žofie pracovala jako ošetřovatelka a svůj plat přidala k apanáži od rodičů a doufala, že už Adolf dostuduje a oni si pořídí lepší byt. Občas se večer vydala do ateliéru za Adolfem a dívala se na jeho obrazy a věděla, jak by měly vypadat. „ Víc jasu a sem barvu karmínu,“ zkoušela mu radit a on se nejdřív smál a pak zlobil a posílal jí pryč. Kluci rostli, bylo jim už osm a devět a tak mohli být v noci sami.Žofii nebavilo čekat na manžela, někdy šla do baru za kamarády,a pak už chodila několikrát týdně a tam hrál swing a jazz a mluvilo se o umění, o obrazech a o politice a smyslu života.Líbil se jí Vašek, líbilo se jí jaké píše básně a Adolfovi se líbila Zita, nejdřív jí jen maloval,měla hezká prsa, ne malá jako Žofie, ale veliká a měkká a Žofie věděla, že jí nejenom maluje a nejdřív byla smutná a pak na to zapomněla a s Vaškem jí bylo moc hezky a tak šla k němu a on jí půjčil spoustu knih o obrazech a tam mezi těmi knihami a jeho básněmi se milovali a ona zase žila. Adolfovi rodiče jim sehnali větší byt a často hlídali kluky a Adolf dost pil a Žofie si koupila barvy a plátno a chodila do atelieru za Josefem a ten jí říkal, že má talent a Vašek jí to říkal taky a Adolf neviděl ani jeden její obraz.

Každý rok v létě jezdili k jejím rodičům. Každý rok, ať už bylo srpnové horko nebo srpnový déšť, šli Žofie a Adolf k rybníku a pokaždé Adolf rybník přeplaval. V létě 1971 to bylo naposledy, kdy spolu seděli na břehu. On skočil do vody, přeplaval ho sem a tam a nazpátek plaval pomalu, díval se na Žofii, bylo mu u toho smutno a vylezl ven a chtěl jí obejmout a ona se odtáhla a řekla: „ Už musíme jít, máma na nás čeká a objímej se se Zitou, dělej si, co chceš.“

Výjezdní doložku získala jen díky svému tchánovi. Odjela v únoru 1972 na výstavu do Vídně. To, že se nevrátí, nevěděl nikdo, jenom ona a Václav. První se vzpamatovali Adolfovi rodiče, tatínek okamžitě zařídil rozvod a Adolfovi došlo, že se musí postarat o své syny, nevěděl, co mají rádi a v kolik chodí spát a tak se nastěhoval k rodičům, nastoupil do banky a přestal malovat.

Na Žofii čekal ve Vídni Vaškův přítel a spolu čekali na Vaška, a čekali na něj i v Paříži, kam odjeli a ona začala pracovat jako uklízečka u dalšího přítele přátel, a ten znal někoho, kdo měl galerii a ona se učila francouzsky a nejdříve tam uklízela a pak prodávala a občas překvapila svými znalostmi a pak se majiteli svěřila s tím, že by chtěla malovat a protože byla krásná a tak zvláštně smutná, tak jí koupil barvy a ona malovala, a v jejích obrazech nechybělo nic, byla tam láska a bolest a prázdnota, byl tam hřích i pravda a hořkost a chuť horkého léta a malin a vůně rybníků a obrazy se výborně prodávaly.

A Adolf pracoval a občas se zapletl s nějakou ženou a po letech se dokonce znovu oženil, a pak se rozvedl, ani to nebolelo.

A každý rok jel za svou tchýní a tchánem, nejdřív se syny a později sám, domek pak po jejich smrti zůstal Kateřině, prostřední dceři, která se nikdy nevdala a nikdy neutekla do velkého světa. Každé léto přeplaval rybník sem a tam, a jak mu přibývala léta, tím déle sedával na břehu rybníka a přemítal, co se kdy v jeho životě tak hrozně moc pokazilo. O Žofii měl pouze kusé zprávy, kluci za ní chtěli vyjet, ale nakonec se nějak nedohodli, všichni se tvářili, že je nezajímá, nejprve ze vzteku a později ze zvyku.

Žofie měla ve Francii velký dům a muže a děti Bertranda a Anii. Nenáviděla zimu, milovala léto a ráda si kupovala na trhu maliny, dovezené bůhví odkud. Čím byla starší, tím víc jí chyběla vůně českého léta, směsice listnatých a jehličnatých stromů, mechů a hub a jeřabin a borůvek a ostružin. Svým dětem a vnukům vyprávěla o zemi, kde se narodila a o chybách, které v životě udělala. O vině, kterou cítila. O strachu, který ji bránil postavit se své minulosti čelem.

Tohle léto, už po padesáté čtvrté, v jedno srpnové odpoledne, Adolf přišel k rybníku, svlékl se, ochladil si kotníky a ponořil se. Dělal pravidelná tempa, nádech nad vodou, výdech do vody. Ucítil silnou bolest na prsou a najednou si uvědomil, že zpátky nedoplave. Náhodou ho zahlédly děti od sousedů. Když k rybníku doběhl na pomoc jejich otec, bylo již pozdě. Adolf se utopil.

Ten samý den si Žofie šla v malém městě Amiens, kde trávívala každé léto, koupit noviny. Myslela na muže, kterého kdysi opustila. Na syny, kterých se vzdala. Přemýšlela o svém životě, o obrazech, které namalovala, o tom, co získala a ztratila. Řidič minibusu později vypověděl, že jí prostě neviděl. Zprávu jejím synům a sestře do země, kde se narodila, napsal právník, který vyřizoval pozůstalost. „ Zemřela na následky autonehody,“ stálo v dopise, který voněl dálkou a létem.

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/355949/Kolac-s-drobenkou-povidka-c3.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/354169/Laska-z-pouti-Povidka-c-1.html

 

 

 

Autor: Marcela Tobiášová | pátek 9.8.2013 13:15 | karma článku: 15,13 | přečteno: 870x
  • Další články autora

Marcela Tobiášová

Šest týdnů ve Španělsku

Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.

10.2.2020 v 14:37 | Karma: 8,47 | Přečteno: 702x | Diskuse| Ona

Marcela Tobiášová

O pinďourech a pipinkách

Jestli Zbojníka poté, co přišel k nám, něco zmátlo, tak to, že žena(já) má stejná práva jako muž(můj). Tedy, že mám svoje peníze, řídím auto, přepínám televizi a rozhoduju o tom, co budeme dělat.

4.6.2018 v 10:38 | Karma: 34,71 | Přečteno: 3550x | Diskuse| Osobní

Marcela Tobiášová

Už jsi máma?

Beruška a Zbojník, děti, které máme v pěstounské péči, mají svou rodinu. Skoro každé dítě, které je u nás v systému náhradní rodinné péče, rodinu někde má. Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si

25.4.2018 v 8:19 | Karma: 34,62 | Přečteno: 2791x | Diskuse| Společnost

Marcela Tobiášová

Děti na odpis:Konečná (?)

Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové

13.9.2017 v 8:00 | Karma: 46,32 | Přečteno: 12950x | Diskuse| Ostatní

Marcela Tobiášová

Děti na odpis - do roka a do dne

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.

5.6.2017 v 23:16 | Karma: 44,17 | Přečteno: 11954x | Diskuse| Občanské aktivity
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Na synagogu ve Varšavě kdosi hodil Molotov, čin odsoudil Duda i ambasáda USA

1. května 2024  14:10

Policie ve Varšavě ve středu dostala oznámení o pokusu zapálit synagogu v centru města. Podle...

Z Železné Ursuly hrdou babičkou? Budu osobnější, slibuje von der Leyenová

1. května 2024  14:06

Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová před pár týdny oznámila, že hodlá svůj post obhajovat...

Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici

1. května 2024,  aktualizováno  14:05

Odstartovaly každoroční oslavy prvního máje. V Praze se koná tradiční studentský majáles a lidé se...

KOMENTÁŘ: Padne-li Ukrajina, migrační pakt uprchlíky nezastaví

1. května 2024

Premium Hlavním předvolebním tématem před evropskými volbami do europarlamentu je migrační pakt, migrační...

10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?

V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...

  • Počet článků 154
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 5609x
Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....