Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Láska z pouti. ( povídka č. 1)

Letní povídka pro Víkend MF DNES - Pouť Porcinkule, jejíž název souvisí s klášterem a kostelem Narození Páně, se koná každoročně první srpnový víkend. S vírou a desaterem nemá už několik desetiletí nic společného. Jde o zábavu, utrácení peněz, o vlající sukně a upnutá trička, o kolotočáře flirtující s místními ženami a o návštěvy, které přijedou jednou do roka a to právě teď. Je polovina prázdnin, dozrává obilí, horka se střídají s bouřkami, kůže dívek je zbarvená do hněda a představivost mužů rozběhnuta do vysokých obrátek. Den patří dětem, umaštěným rukám od klobásy a cukrové vaty a večer těm, kteří se chtějí bavit smíchem a tancem a pitím studených vinných střiků.  

V takový sobotní večer se ti dva na sebe poprvé pořádně podívali, už spoustu let byli dobří známí, ale ten večer si on poprvé všiml, že už není malá holka a ona postřehla, že se jí líbí jeho úsměv, vystřelil jí růži z papíru, takový kýč, oba se tomu smáli a ona si jí dala do vlasů a pak spolu tančili v chladné sklepní vinárně, ladili krok a rytmus a cítili svojí vůni, po půlnoci vyšli ven, do horké letní noci, prošli náměstím osvětleným neony z kolotočů, dali si ještě skleničku u posledního otevřeného stánku a ruku v ruce šli k němu domů.

Ráno se první vzbudila ona, posbírala své oblečení a potichu odešla. Dopoledne spala, pak se osprchovala, dala si oběd a až potom začala přemýšlet nad tím, co dál.

„ Normálně mu řeknu, aby na to, co se stalo, zapomněl. Prostě jsem se lízla. Nemám zájem o repete. Je mi pětadvacet, takové věci se stávají“, chystala si řeč.

Potkali se večer na stadionu, ostatně tam byli všichni z města, hrála tu místní kapela. Pozdravili se a oba dělali, jakože nic. Bavili se s ostatními, on dokonce i tancoval s její nejlepší kamarádkou, vypadalo, že se náramně baví. Ona se bavila míň. Pozorovala ho.

Všichni o všech tu vědí všechno. Nebo skoro všechno. Věděla o něm, že je dvakrát rozvedený a že má tři děti. Zjistila si, že je mu čtyřicet sedm. Sedmačtyřicet, říkala si. Úplný stařec. Proč jí to tak rozhodilo? Proč ho sleduje? Sex byl průměrný, spíš míň než víc. Rychlý. Stydlivý, žádné triky. Dvacet dva let rozdílu. Uvědomila si, že pořád cítí jeho ruce na svém podbřišku.

Léto přešlo v podzim a pro ni se z něho stala posedlost. Nezajímali ji jiní, zajímal jí jen on. Proč mě nechce? Neumí se vyjádřit? Bojí se? Zdám se mu hloupá? Potkávali se skoro každý týden a ona ho čím dál víc poznávala. Měl sametový hlas, uměl vyprávět o tom, co kdy viděl, co kde zažil, ochutnal. Ve společnosti známých mluvil i o různých ženách, o svých ztrátách, poznáních. Párkrát byli u něho doma, půjčoval jí knížky, prohlížela si fotky.

Nikdo ji nikdy předtím neodmítl. Nikdo ji neřekl ne. Vždycky měla to, co chtěla.

„ Miluju Tě“ řekla mu jednou večer.

„ Jsi praštěná“ řekl jí on.

Trvalo to celý rok. Ona poslouchala, o čem on mluví a snažila se změnit v ženu, kterou on bude milovat. Zmínil se o chytání ryb a ona se učila muškařit a půjčila si rybářskou encyklopedii. Měl rád jídlo a ona dovedla své kuchařské umění k dokonalosti. Hrála tenis. Četla Irvinga. Oblékala se tak, aby se to jemu líbilo. Nechala si narůst dlouhé vlasy. Přišlo léto a všichni chodili na koupaliště. Poprvé se cítila nejistě, převalovala se vedle něho na dece, bála se vstát a jít do vody, bála se, že se mu nebude líbit její zadek a že není namalovaná, zakrývala si tvář velkýma, slunečníma brýlema. Přestávala si věřit. Musela být chyba v ní. Nikoho neměl. Nebylo mu ještě ani padesát. Hledala na internetu informace o andropauze, mužském přechodu, pitvala jejich vztah – nevztah horem dolem. Každé jeho protivné slovo ji zasáhlo přímo na solar a každý jeho úsměv ji zaháčkoval na další týdny. Nežila. Nezajímala ho. Žárlila na každou, na kterou se jen  podíval.

Jednou večer u něj zazvonila. Stál ve dveřích, odmítl jí pustit dovnitř. Měla v očích slzy. „ Aspoň pusu“, prosila ho. Líbali se. A ona doma napsala báseň, báseň o tom, co k němu cítí, dala mu slib, že bude do konce života milovat jen jeho, že kvůli němu zestárne, že s ním bude v jeho garsonce a budou spolu číst knížky a ona že mu bude každé ráno vařit kafe a každou neděli péct koláč.

„ Ty nejsi normální“, řekl jí když jí potkal. „ Si blázen“, hodil jí báseň pod nohy. Vzpamatuj se holka, řekl si sám pro sebe.

Ten polibek jí pálil ještě další dva roky. Pak pochopila, že jeho názor se nezmění. Bylo jí třicet, byla už dost stará na to, aby věřila pohádkám. Zmizela mu z života. Našla si práci v jiném městě, jiné známe. Začala číst jiné knihy, sledovat filmy podle sebe. Občas šla s někým na rande. Občas se s někým milovala. Někdy měla pocit, že je někdo blízko, cítila jeho pohled, jeho dotyk. „ Jsem cvok“, řekla si v takových chvílích a rychle si přikázala zapomenout. Přestali se úplně vídat. Občas jí někdo řekl, že se na ní ptal. Zpočátku jí při tom bodlo u srdce, později to vypadalo, že to ani nevnímá. Je jedno, jestli jí pomohlo kouzlo, které vyhledala, nebo prostě jen konečně vzala rozum do hrsti. Možná to byla jen náhoda, že ten večer, když potkala svého budoucího muže, jí přišly dvě esemesky. Ta první – Děkuji za krásný večer, přišla od nového muže v jejím životě chvilku po jejím příchodu domů. Zjistila, že má devět nepřijatých hovorů.  Od toho prvního a zároveň jediného, který ji donutil trápit se kvůli lásce. Od toho, kdo jí vzal víc jak tři roky života a zároveň její život nejvíc ovlivnil. Kolem třetí ráno napsal – Už nemůžu dál, nechci být bez Tebe. Odpověděla jen na tu první zprávu.  A pak vymazala sms od toho druhého.

My sami si určujeme směr života. Dovolujeme lidem, aby nám zasahovali do života. Možná to bylo létem, tím horkým suchým vzduchem a slunečným žárem, možná to byla jen fata morgána, iluze, lež … A možná to byla láska. Co láska je? Opravdu jde jen o to, kdo z koho? Nebo je láska schopnost vzdát se toho, po čem nejvíc toužíme? Pochopila, že chceme-li někoho vlastnit, může se stát, že on bude vlastnit nás. Rozhodla se už nikdy nemilovat až na dřeň. Už nikdy nebýt zraněná. Chtěla být svobodná. Svobodná v tom nejprostším smyslu slova. Neriskovat. Neotvírat své srdce úplně dokořán. Věděla, že je lepší milovat míň, než ten druhý. Začala žít svůj život. Vdala se. Porodila děti. Už nikdy nebrečela na schodech a neprosila o vpuštění dovnitř. Její muž jí miluje. Ona jeho má moc ráda. Mají dceru a syna. A dům a psa. Dvě auta a chatu u Sázavy. Ona chodí brzy ráno chytat ryby a její manžel chystá snídani. Jsou k sobě milí, ohleduplní. I po letech se milují třikrát týdně. Ona se netrápí. Žije život jako z reklamy na dokonalou rodinu.

On bydlí sám. Občas za ním přijede jedna z jeho dcer i s jeho vnučkou, vždycky se na ně těší, ale večer už jich má dost, má rád svůj klid. Je sám. Někdy vyrazí někam do světa, je pořád ve formě, stále hraje tenis a rád plave. Měl nějakou tu známost, ale není ani o čem mluvit. Nevěří na lásku. Nejspíš na ni nevěřil nikdy. Kdo ví. Sem tam si vzpomene na praštěnou mladou holku, která ho uháněla a on nikdy nepochopil proč. Co by jí mohl nabídnout? A stejně by to nedopadlo dobře.

Ode dne, kdy se na sebe ti dva, ona a on, poprvé pořádně podívali a kdy spolu pak tančili a dali si poslední skleničku na malém náměstí plném lochnesek a maringotek, uplynula spousta času. Nedávno byla s kamarádkou na kole, zastavili u letní restaurace a jí se zdálo, že ho vidí. Ta bolest na srdci, zrychlený dech a zúžené dýchací cesty a pot po celém těle, slabost v nohou a rozklepané ruce. Byl to jen okamžik, hned pochopila, že se mýlila. Počítala, musí mu být už … dva a šedesát.

Je dospělá, spokojená. Nemusí se bát. Jede na víkend do města, kde kdysi žila. Je první srpnový víkend, víkend po horkých čtrnácti dnech. Náměstí je plné dětí, vyšňořených žen a natěšených mužů. Dnes budou ženy usměvavější než obvykle, budou pít víno s větší chutí než jindy a muži budou ochotně střílet do papírových růží. Kolik letních lásek tenhle večer začne a kolik jich uhasne dřív, než přijde další léto?

 Cítí jeho pohled v zádech a otáčí se, usmívá se na něj a jde si s ním sednou na kávu, naštěstí mají čím zaměstnat ruce, ona si hraje se lžičkou a on s telefonem, mají mu volat známí, nemá moc času. Povídají si.

„ Musím Ti poděkovat“, řekne ona. „ A za co?“, ptá se on. „ Za to, že si mě tenkrát nechtěl. Měl si pravdu. Byla to hloupost. Jen takové poblouznění “. Ona vstává od stolu první. On se za ní ani neotočí. Cítí, jak mu žár mu propaluje košili. Po krku mu stéká kapička potu. Rozhodne se, že už na ni nikdy nebude myslet. Stejně o ni nikdy nestál. Tak co.

 

Foto - Lukáš Frýžalka, Porcinkule 2012.

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/355949/Kolac-s-drobenkou-povidka-c3.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/355738/Pribeh-Zofie-a-Adolfa-povidka-c2.html

 

 

Autor: Marcela Tobiášová | úterý 30.7.2013 20:43 | karma článku: 19,35 | přečteno: 1005x
  • Další články autora

Marcela Tobiášová

Šest týdnů ve Španělsku

Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.

10.2.2020 v 14:37 | Karma: 8,47 | Přečteno: 702x | Diskuse| Ona

Marcela Tobiášová

O pinďourech a pipinkách

Jestli Zbojníka poté, co přišel k nám, něco zmátlo, tak to, že žena(já) má stejná práva jako muž(můj). Tedy, že mám svoje peníze, řídím auto, přepínám televizi a rozhoduju o tom, co budeme dělat.

4.6.2018 v 10:38 | Karma: 34,71 | Přečteno: 3550x | Diskuse| Osobní

Marcela Tobiášová

Už jsi máma?

Beruška a Zbojník, děti, které máme v pěstounské péči, mají svou rodinu. Skoro každé dítě, které je u nás v systému náhradní rodinné péče, rodinu někde má. Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si

25.4.2018 v 8:19 | Karma: 34,62 | Přečteno: 2791x | Diskuse| Společnost

Marcela Tobiášová

Děti na odpis:Konečná (?)

Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové

13.9.2017 v 8:00 | Karma: 46,32 | Přečteno: 12950x | Diskuse| Ostatní

Marcela Tobiášová

Děti na odpis - do roka a do dne

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.

5.6.2017 v 23:16 | Karma: 44,17 | Přečteno: 11954x | Diskuse| Občanské aktivity
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Odpuzující. Strašit migrací je tak jednoduché, kritizoval Babiše ministr

24. dubna 2024  22:42

Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) v CNN Prima News vyčetl Andreji Babišovi...

Ukrajinci v branném věku budou moci získat pas jen ve vlasti, rozhodl Kyjev

24. dubna 2024  22:20

Ukrajinská vláda přijala rozhodnutí, podle něhož muži ve věku od 18 do 60 let budou moci získat...

Biskupové se distancovali od Zemanovy akce v Arcibiskupském paláci

24. dubna 2024  19:05,  aktualizováno  21:31

Pražský arcibiskup Jan Graubner se distancoval od akce, při které byla minulý týden v...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 154
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 5609x
Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....