Paní Tobiášová,rozbrečela jste mě svým článkem.Karma a palec nahoru.

Ano, někdy, když se přes hlavu přelije opravdová Vlna, jsou Vánoc slané....

Nomálně jste mi dojala a pohladila zároveň. Děkuju!

Opatrujte se!

Martin Bouček

Děkuju.

Moje maminka odešla k Bohu tři dny před Štědrým dnem. Vánoční čas proto prožívám už 15 let smířlivě a s pokorou. Hezká úvaha a.

Tečou mi slzy. Pěkně napsané a jsem ráda, že si to napsala. Terapie neterapie. Vystihuje to vše. Pocity, nepocity. Stavy, nestavy. Děkuju.

Vrátila jsem se do situace, kdy jsme vybíraly ( sestry semnou ) spodní prádlo, kdy jsme dávaly boty do rakve a nádherné plesové šaty, které měla v tanečních. Kdy jsme věděly, že je důležitá barva růžová, kdy jsme nedělali pohřeb, ale poslední mejdan .... kdy nám zní všechny písničky v hlavě  ...kdy když chci být s ní sama si je pouštím v autě a jedu domů. Doma je už prázdněji, je to prázdno, které se ani prací nedá přehlušit a přeřvat. Najít cestu. A potom si pouštím písničku Richarda a Tomáše, jak říká Eliška a hledám jí ... cestu ... a pokud Bůh dá, tak jí najdu. Marcelko pusu na čelo, utírám slzy a děkuju Ti

Taky bych neměla chuť slavit Vánoce.

Další tři děti ... a babičky, dědové atd. Bylo to to nejrozumnější, měl pravdu. Už to nikdy nebude jinak.

Ten manžel... všechna čest! Jak se rozhulákal, protože jste nechtěla slavit vánoce...fakticky, chlap každým coulem. Pozdravujte toho borce, vyřiďte mu, že je fakt velkej chlapák.

Každej se snaží přežít to, co se špatně rozdejchává po svým...

A vysvětlit se to fakt nedá. A proč taky...

Děkuju.