Ale ne...

Tohle asi úplně nepobírám... Jestli chcete někomu argumentovat proti jeho názoru, zkuste to napsat věcně, naroubovat na existující rodinu vymyšlený příběh, který jí jaksi znectívá, se mi jeví dosti unfair.

Vždy jsem Vám fandil.

Dnes jsem se až zalkl zděšením.

Nejste nějak nemocná?

Co Vás zděsilo?

Píšete, jak to vnímáte a cítíte po svých zkušenostech, a to je dobře. Škoda, že to tak někteří čtenáři nedokáží brát. Některé diskuzní příspěvky pod Vašimi předchozími články jsou naprosto nad moje chápání. Člověk se nemusí ztotožňovat se všemi Vašimi pocity a názory na to, aby k Vám cítil obrovský respekt. Hodně síly k Vaší úžasné a obětavé práci

Au, nějak jsem přehlédla tu Vaši poslední větu, že je příběh vymyšlený - fakt jsem si myslela, že píšete o nějakém konkrétním případu a to jméno Kleus, že jste použila kvůli představě o tom postižení. Takže musím přiznat, že jsem poněkud zmatena. Proč toto? Protože k zamyšlení nad tím jakou sílu má láska a rodina přeci můžete použít spoustu skutečných příběhů s nimiž se setkáváte při své práci, která si (i přes toto podivné dílko) zaslouží respekt a obdiv. Vážně jste mi nasadila brouka do hlavy, co Vás k tomuhle vedlo.

...má cenu to komentovat...?...asi ne...

Nedočetl jsem do konce a přesto říkám: Dosti nechutné povídání.

No, možná to tak tragické nebylo. Asi nějaká podpora inkluze. Ale ta není o tom, jak má kdo křivou hubu nebo nohy. S tím se dá vždy něco dělat.

Ale, pokud je dítě dole s intelektem a vím o čem hovořím - je to denní chleba mé ženy - tak je každá inkluze marná ba dokonce škodlivá.