Marcelo, zasloužíte si obdiv

Ano, můžu potvrdit, že ta rodina o které autorka píše existuje. Jsme to my. Máme v pěstounské péči dvě sourozenecké skupinky dětí. Nejdříve k nám přišli dva bráškové z KÚ a pár let po nich sourozenecká skupinka tří už trochu starších děti. Další dítě jsme neplánovali, ale když se nám do života náhodou vmísila malá, zdravotně znevýhodněná holčička, které to v ústavu nesvědčilo a její zdravotní stav se stále zhoršoval, své rozhodnutí jsme prostě přehodnotili. Nejsme hazardéři a tak bylo jasné, že bude potřeba lecos v našem životě změnit. Manžel ukončil zaměstnání a stal se s něj taťka na mateřské. Objížděl doktory a staral se o rehabilitace. Fungovalo to dobře a malý ubrečánek se za dva roky docela vzchopil. Dnes je to jiné dítě i když postižení přetrvává, je to spokojená a taky tak trochu rozmazlená slečinka. Děkujeme autorce za podrobné zpracování informací, takhle pohromadě je to přehledné .

Vladimíro, zdravím a děkuju, že jste se ukázala. Váš příběh na mě nejdřív působil jako fikce, hrabala jsem se v tom tak dlouho, až jsem měla jistotu, že opravdu existujete. Smekám před Vámi, na to, co dělá Vaše rodina, bych si nikdy netroufla.

K tomu není co dodat. Vůbec-ani se Vám nedivím, že takto reagujete. Držím palce!  Smekám! MB

fundované...

Velmi dobré.

Děkuju, jen kdyby se nad tím pozastavil někdo, kdo peníze rozděluje- nebo třeba nějaký novinář :-)

Dala jste si s hledáním argumentů setsakramentskou práci. 

Ověřovala jsem si i to, zda rodina s šesti dětmi, o které jsem se někde dočetla, existuje. Dost údajů jsem nakonec vymazala, např. informaci o tom, že článek z iDnes byl napsán na zakázku. Pročetla jsem i nějakou doktorandskou práci - sledování těch, co vyrostli v ústavu - procenta zavřených, dostudovaných atd... jen už nevím kde, mám toho už tolik, že se v tom ztrácím. Když to najdu, pošlu Vám odkaz :-)