Opět jsem si pěkně početl. Je to velmi příjemné si po ránu přečíst zajímavý článek. Když nad Vašimi slovy uvažuji, tak přicházím opravdu k názoru, že jde pouze o pohodlnost některých rodičů. Držím Vám palce a těším se na další Vaše články.

Děkuju.

to je presne - znama mi rikala ze zazila maminka co davala klucinovi prasek na uklidnení ( byl silne hyperaktivní ) misto rano az kdyz ho vyzvedavala ve skolce.

Chudák kluk. Vypadá to, že rodiče toho moc nepobrali.

Mě spíše přijde, že děti nemají spát jen kvůli tomu, aby večer brzy usnuli a rodiče si odpočinuli od svých potomků. Takhle dítě si v poledne pospí a večer ho nikdo nemůže dostat do postele

Jak kdo. Já mám zkušenost s dětmi i vnoučaty, že čím víc spí, tím víc spí. Jak po obědě, tak večer v 7hod.

Problém tkví jaksi v tom,  že je potřeba najít tu hranici, kdy ještě nepotlačuju individualitu dítěte, nesnižuju mu sebevědomí příliš autoritativní výchovou a zároveň nevychovávám sebestředného spratka, který neuznává absolutně žádné autority a svou individualitou pak otravuje nejen okolí, ale i mě samotnou ......... to není zrovna brnkačka. Já jsem zastáncem zdravého selského rozumu, snažím se do určitého okamžiku o dialog a komunikaci, ale mám nějakou hranici,kdy už dám jasně najevo, že dál už po dobrém ne.

Oni dospělí se k dětem často taky nechovají nijak zvlášť, někdy je to velká hrubárna,nějak  obecně jsou češi a zvlášť na malé děti už dopředu naježení a nadávají, no a slova hýbají, příklady táhnou. Například jedna vzpomínka - náš hodně živý synek asi v 6 letech (jelikož miloval skákání do vody) skočil na Slovensku v termálních lázních do tzv. "kľudového bazénu" s velmi teplou vodou, kde lidé pouze poklidně odpočívali ponoření po krk do vody. Slováci se zasmáli a hádejte, kdo ho seřval na druhou a potažmo mě, ano jedna česká starší obtloustlá paní a výrazy si zrovna nevybírala. Náš mlaďas z toho byl vyjevený a dodnes si to pamatuje. No a nyní čerstvý puberťák, co asi udělá, až ho nějaká starší česká nevrlá obtloustlá paní seřve například v autobusu ? Já jsem si jistá, že ji pošle kamsi, přitzom zdravit jsme ho naučili, děkovat taky, nočník a hoiny taktéž zvládl bez problémů a ve škole má vyzmenání.

Máte pravdu, brnkačka to není. Třeba zrovna v bazénu - nedávno nějaká maminka strčila tak pětiletého kluka do vířivky ( s křidélky) a nechala ho kroužit kolem dokola. Sama seděla u baru a pila colu. Kluk do mě narazil poprvé, podruhé, potřetí ... chytila jsem ho a s úsměvem jsem mu řekla, že jestli mi ještě jednou přistane na klíně, vystrčím ho ven. Zachechtal se a odpul a znovu připlul ..." Myslím to vážně," řekla jsem mu. No a on si dal další kolo a zase se zasekl v mé náručí. Tak jsem ho bafla a vyndala. Otravoval všechny, co ve výřivce byli. Maminka koukala a usmívala se. Mám tříletou neteř. Když s ní jedu do bazénu, věnuju se jí. Ve vířivce ji mám na klíně nebo jí přidržuju. Chápe, že nemůže nalítávat do cizích lidí. V páře leží a šeptá, na tobogánu řádí, v dětském bazénku se potápí a polejvá mě vodou ... A o tom to asi je. Jasně, že se mi může vytrhnout a skočit do výřivky. Pokud se někdo rozlobí, omluvím se. Nebude tam skákat zas a znovu - ale to určitě nedělal ani ten Váš. A přehnané a sprosté reakce naštvaných obtloustlých českých starších bab - o tom se dá napsat článků ....

To mi pripomina nedavne zážitky z tridnich schůzek prvnaku. Rodice chodici s detma az do tridy a chystajici jim věci na lavici. Ja se jen snazil at je před chozenim na zs samostatna tudis ji max vypustim před skolou a dal se nestaram vi co ma delat a jak. Jedna s komických situaci nastala když souska (teda pani) naznačovala ze si deti strkaj prsty kde nemaj. Tak jsem ji poprosil o konkretizaci nacez zbledla. Takze  jsem ji řekl ze pokud to bude delat nase nela tak at ji upozorni a pokud by se ji chtelo pokracovat at ji normalne da facku. A ze ji podepisu papir na to ze pokud bude jeji chovani nemistne vybocovat at klidne těchto stredovekych vychovnych metod pouzije. Ja je pouzivam tez. Nacez se na me pohrdave obratila většina matek :)) Totez v telocviku pry je jim zimicka a nevi se jestli mikinka nebo primo  kozisek. Tak jsem jen podotknul at jim prozene faldy ze je ta zima prejde (sam jsme jako zacek hraval fotbal v zime v trenyrkach a tricku) a neb otuzovani nikoho ještě nezabilo i když pocatecni problémy byt mohou. Proste si nekdy pripadam mezi rodici jako na marzu.

Někdy pomohou středověké výchovné metody, někdy stačí třeba jen dobrý příklad. Každý je jiný a na každého platí něco jiného.

Tak ještě nedávno bych s Vámi souhlasila. Jenže pak jsem na chvíli začala pracovat v jiném typu školství, kde děti učitelům tykají, učitel téměř nezasahuje do vyuky, třídy jsou například 1a 3. třída dohromady a děti si navzájem pomáhají a na učitele se obrací až když opravdu nikdo neví. Sami si rozhodují co budou ve škole dělat, Zní to šíleně, že? Když jsme to četla , chtěla jsem utéct, ale ono to funguje . Opravdu to úžasně fungovalo a byli větší vysledky než u klasické školy. Ono to že něco bylo za nás , neznamená že to bylo správně, ikdyž vzpomínky nám velí tomu uvěřit

ale to nerozporuje to ze deti mají byt vychovane

Také sleduji, že onen "důraz na individualitu" někteří pojali jako "cochcárnu" pod jejich záštitou (rodičů), načež svědomitě dohlížejí na to, aby dítě náhodou nezačalo "slepě věřit autoritám", takže pro jistotu "příkladně" autoritami pohrdají (ačkoliv občas uznají nějakou, která hlásá co chtějí slyšet, či je v jejich "kruzích" IN...).

Nebýt za každou cenu ovce holt občas znamená být...volem.

P.S. Jsem si vědoma, že někdy jsou učitelé zralí na "pár facek" stejně jako někteří rodiče - ano, jako vše je to o lidech -, ale neučit děti respektu k učiteli a poté mu spílat, že jejich zlatíčko nic neumí (když se mu nic nechce a "svobodně a individuálně" zlobí a na nějakou výuku kašle) je fakt mimo. Učitel tam totiž zpravidla nemá na starosti jen tu jejich "neovečku", potažmo telátko, a jak je zaujmout.

Máte pravdu, rodičovství je fuška. Pro mě určitě. Připadám si jako dozorce, který pořád nařizuje, zakazuje, žádá... Nicméně já chodila do školky rok (ten povinný) a opravdu pro mě bylo utrpením zůstat na lehátku předepsanou dobu. Nemylte se, já byla vychovaná, ležela jsem jako dřevo, to by mi maminka doma dala, ale tu pravidelnou hrůzu si pamatuju moc dobře. Být vzhůru, mít zavřené oči, protože ani oči nesměly být otevřené, nevrtět se a toužebně čekat, až to skončí. Dodnes nejsem velký spáč. A na rovinu říkám, že tohle bych pro své dítě nechtěla.

Mě často zavírali do komory na matrace, protože jsem neměl zavřený oči

Karma Problém je, že rodiče vzhlížejí ke svým dětem jako k pupkům světa a bohužel si neuvědomují, že jednoho dne ten jejich "pupek světa" narazí na spousty jiných "pupků světa" a bude mít problém...

A jen dodám, že mně házení hrnkem nepřijde roztomilé ani u dvouletého dítěte 

děkuji, děkuji, děkuji za další naprosto normální mámu se zdravým názorem na výchovu dětí. Mluvíte mi z duše i mě ten včerejší článek v novinách pěkně nadzvedl