Dítě má být ve své rodině

Prosím: čtěte pozorně.Nehlásám odebírání dětí z rodin. Mluvím o preventivní pomoci ohroženým rodinám, jejímž výsledkem je zdravé dítě ve své biologické rodině. 

Vždy byly opuštěné, zanedbávané a týrané děti. Výzkumů a statistik na toto téma je celá řada. Dají se vypozorovat společné indicie vedoucí k odebrání dítěte ( ne vždy a ne stoprocentně, ale jako upozornění pro kompetentní fungují).

Možná by gynekologové v poradnách mohli mít letáčky o tom, kam se žena může v případě nouze obrátit. Aby nemusela své dítě nechat v porodnici jen proto, že s ním nemá kam jít. Existují Domy pro matku a dítě, informace o nich by měly být v každé poradně. Přijde-li rodička do porodnice a jedná-li se o nesledované těhotenství, musí být informována sociální pracovnice porodnice. Nejde o zasahování do práv matky, jde o kontrolu, zda jsou dodržována práva dítěte. 

Jsou státy, kde při vyhodnocení toho, že matka může mít problémy s postaráním se o dítě, nastupuje " terénní pracovník." Je jedno, pojmenujeme-li tuto osobu jako sociální pracovnici nebo třeba asistenta do ohrožených rodin. Podstatné je, že je vyškolený na pomoc rodině. Někdy stačí ujistit matku v tom, že péči o dítě zvládne, někdy jí musí učit základním dovednostem, někdy funguje jako prostředník mezi ostatními členy rodiny, někdy pomůže s úřady a dávkami ... Existují techniky, jimiž je možné podpořit vztah matka - dítě ( případně další osoby). Někdy je nejdůležitější to, aby matka pochopila, že je možné, aby jí někdo miloval. Někdy je důležité vycvičit matku jako pejska ( necupujte mě, kdo znáte lidi s poruchami osobností tak rozumíte): ráno se musí vstát, ohřát mléko, musíte na malou mluvit, takhle jí hladit, musíte ven, k lékaři... Někdy pomůže terapie, odstřihnutí matky od násilníka... 

Někdy se něco zlomí až později. Přijde psychická nemoc, nedostatek peněz, nový partner. Kolik rodičů, jejichž děti jsou v náhradní rodinné péči, se chtělo o děti starat - prostě to sami nedokáží... 

A někdy nepomůže nic.

Vždy se najdou jedinci, kteří ubližují druhým. Naše společnost musí zajistit ochranu bezbranných.

Pokud se budou dětští lékaři nebo učitelky bát upozornit na to, že se dítěti děje něco nepatřičného, pořád bude stoupat statistika týraných dětí. Nejde o to udávat, ale nebýt lhostejný k druhým.

Co uděláte, všimnete-li si modřin na těle kamarádky Vaší dcery? 

Sklopíte zrak? 

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/460903/jak-to-chodi-se-starsimi-detmi.html?ref=viacbloger