Sežeň brko!

Platí, že čím starší děti, tím větší starosti. Potvrdilo se mi to na návštěvě u mých rodičů, když jsem se jim vypovídávala, co je u nás doma nového. Máma i táta se mnou seděli u stolu a poslouchali. "Babi, my asi nikdy klid mít nebudeme, co," konstatoval pak můj táta.

Dospívání své dcery jsem zaznamenala od prvních projevů. Malá holka se před mýma očima měnila v ženu. Byly dny, kdy byla krotká jako kotě, milá, mazlivá, hravá. Byly dny, kdybych ji nejraději dala Rohypnol, aby svou protivnou náladu prospala. První malovátka, první podprsenka, první kluk ... O všem jsem věděla, vše s ní probírala, těšila jsem se z toho, že se z na mně závislého dítěte stává soběstačná žena.

U syna to je jiné. Je mu skoro sedmnáct a je pořád malý. Přijde ze školy, dá mi pusu a já se ho hned ptám, jestli nemá hlad. Jestli nechce čaj. Jestli mu není zima. Občas si ke mně zaleze u televize pod deku a povídá si se mnou. Že by chtěl být jako James Bond. Nebo třeba jestli si myslím, že existují mimozemšťani. Že on si je jistý, že ano. Že možná i on není z téhle planety... Jo, jo, je to ještě dítě. Můj milovaný Tom.

Sedím si takhle u televize, za chvíli začíná romantická komedie. Pípne mi esemeska.

Jsem v DKA, sežeň brko. Marek L., je tam napsáno. Chvíli mi trvá, než mi to dojde. Marek je kamarád Toma. Takový hodný, tichý kluk. Tom mu občas volá z mého mobilu. " Můžu si od Tebe mami zavolat? Došel mi kredit, mami." Znáte to.

Sežeň brko, píše mi M. Nejdřív nechápu, pak mi to dojde. To nepíše mně, ale Tomášovi. Jdu za svým synem do pokoje. Sedí u počítače, sluchátka na uších. Beze slov mu dám přečíst esemesku. Přeju si, aby řekl, že neví co to znamená. Že je to od Marka vtip. Že to poslali Marťani. Jenže Tom si to přečte a koukne se na mě. A já vím, že brko už někdy sehnal. Odcházím.

Komedii nevnímám, v půlce přijde Tomáš za námi do obýváku. Po jejím skončení konečně promluví.

" Chci vám něco říct", řekne.

" Ale já se s tebou bavit nechci," reaguju. Nechci nic slyšet.

" Jenže já vám potřebuju pár věcí objasnit," trvá na svém.

" Tak mluv, synu," pronese manžel. "Abys nelitoval," dodám já.

A tak z mého chlapce vyleze to, že už několik měsíců, v pátek večer, když je s kamarády ve  zkušebně, kouří trávu.

" Jestli vás to uklidní, než sem si poprvé zahulil, tak jsem si o tom všechno přečetl.

Otvírám si lahev vína. Tuším, že bude dlouhá noc.

" Pročetl sem všechno co šlo a díval se na dokumenty. Marihuana je míň škodlivá než alkohol, mami," řekne mi významně. Mám v sobě už tři skleničky, vypité skoro na ex. 

Mluví, vypráví, vysvětluje, zdůvodňuje.

" Hlavně chci, abyste věděli, že nejste špatní rodiče. Prostě to s výchovou nemá nic společného. Dělá to dneska každej ..."

Pozoruju svého syna, skoro dospělého chlapa. Nějak jsem si nestihla všimnout, že už není malej kluk. Překvapivě dobře argumentuje, tráva není škodlivá, je špatné, že nám to neřekl, ulevilo se mu, že to konečně víme. Není závislák, není feťák, zakládají kapelu, píše texty, ...

Nejsem schopná říct, co s tím. Mám mu zakázat chodit z domu? Mám mu dávat peníze přesně na autobus a do školy mu dělat svačiny? Mám nakoupit testy a pravidelně ho kontrolovat? Mám ho odvést do léčebny?

Do rána řeším dilema o tom, zda mám napráskat další kluky. Vypadá to, že toho se bojí nejvíc. On i oni. Znají mě. Slibuju mu, že si nechám všechno přes víkend projít hlavou. Dívat se s ním na dokument o "Huličích"  a návrh, abychom to zkusili taky, odmítám.

Problém s ostatními kluky za mě vyřeší už v neděli  jiná rozezlená matka. Našla svému synátorovi " brko" v kapse a nelenila a celou partičku pěkně oběhala. Pánové mají stažené zadky a bojí se testů, kterými jim rodiče vyhrožují.

Večer stanovím pravidlo, že těch pár měsíců do jeho osmnáctin prostě "hulit" nesmí. Odkývá to, povzdechne si, že to bude těžké. Říct klukům, že si nedá. Dodám, že mu důvěřuju. Že mu věřím.

" Tyhle hry na city fakt nesnáším, mami."

Předčítám mu článek o tom, jak marihuana ovlivňuje plodnost a sexuální prožitek. Nemá tušení, o čem mluvím. Děti ( zatím) neřeší  a sex ho baví. Jsem ráda, že to vím, vážně.

V mládí jsem se navyváděla spoustu věcí a jasně, s marihuanou mám své zkušenosti. Jsem rodič, nemůžu se tvářit, že chápu a rozumím. Mí rodiče nikdy nic nezjistili. Tak Vám nějak nevím, co je lepší.

Krásný víkend!