Děti na odpis:Konečná (?)
rodiny nechtěl ani slyšet. Mluvil o cestování, o kterém jsme snili, až nám naše biologické děti odrostou. O tom, co bych mohla, a vlastně měla, dělat místo přechodného pěstounství. Mluvil o uklizeném bytě, návštěvě divadel, o večerech ve dvou. O tom, že už si netroufá vychovávat do dospělosti další děti, o únavě.
Nechtěla jsem si vybírat.
Nakonec ... paní sociální si spletla telefonní čísla a informaci o tom, že se definitivně nikdo nenašel a že děti půjdou do DD, zavolala místo mně jemu.
A tak to byl on, kdo první nahlas a rezolutně prohlásil, že si děti necháme natrvalo.
Nějakou dobu jsme poslouchali různé věty. Některé zahřály, jiné zamrazily.
Co řešíš, mami? To víš, že to dáte. Podívej se na mě, jak sem skvělej.
No nazdar.
A co geny? Co když bude jako oni?
Pamatuješ jak ten kluk zabil svojí adoptivní matku?
Myslím, že děláte chybu.
Jste staří.
Proč ty si musíš pořád komplikovat život, já fakt nevím.
Nikdy je nebudu mít ráda jako ty naše.
Já to věděla, bylo jasný, že je nedáš. To je dobře.
Myslíš že ty děcáky jsou tak hrozný?
Jo, mami, to je dobře. To je tak hezký. Hoděj se k nám.
Soud jsme měli na den výročí naší svatby. Místo romantiky někde v hotýlku jsme odpovídali soudci na otázky Jak stabilní naše manželství je, Kolik máme ušetřeno a jestli si Myslíme, že jsme zdraví natolik, abychom to zvládli.
Poprvé jsme slyšeli řadu podrobností z života dětí, které s námi budou žít, z jejich minulosti. Chvílemi se v síni nedalo ani dýchat.
Nakonec se pan soudce zeptal Proč.
Proč jsme se rozhodli proto nechat si je. Jsme přece proškolení přechodní. Naše ústavy jsou profesionální.
„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška, „ale ty na ni nesmíš zapomenout. Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži…“ „Jsem zodpovědný za svou růži…“ opakoval si malý princ, aby si to zapamatoval.
Na čtení rozsudku jsme vzali Zbojníka i Berušku do soudní síně
Všichni čtyři jsme se drželi za ruku, a když pan soudce přečetl, že se nám svěřují do péče, Zbojník zařval Hurá.
Chtěla jsem, aby soud za horou papírů viděl skutečné lidi, byť malé. Aby viděl, o kom rozhoduje.
V jednu chvíli soudci při čtení trochu selhal hlas a zapisovatelka si utírala oči.
Za ten rok a půl, co jsou v našem životě Zbojník a Beruška, jsme ani jednou s manželem nespali se zavřenými dveřmi. Beruška ještě teď občas strašně pláče ze sna. Lehám si k ní, celou jí obejmu a potichu jí zpívám.
Zbojník mi sem tam řekne něco, co budí v noci zase mě.
Já se tě bál, když jsme k vám přijeli. Ale dělal sem, že se nebojím.
A někdy jsem se přitom mlácení počůral i když už sem byl velkej kluk. Nebreč teto, mně to nevadí, už je to za mnou.
Já se strašně bál že Beruška umře. Byla by v nebi a já bych se tam nedostal, protože jsem poznamenanej.
Sem tam mě přepadne obrovský strach.
Dá se to, co zažili, nějak překonat? Stačíme na to? Každý večeř přemýšlím, jestli jsem udělala všechno správně a vždy najdu něco, co jsem měla udělat líp. Někdy křičím, to když si třeba dá do pusy žvýkačku co našel na zemi nebo když narazí kolem do Berušky nebo když natře zubní pastou půlku koupelny a taky se ptám Proč to děláš a to se ptát nemám a taky někdy řeknu Pusť si televizi a dej mi pokoj a tak…
Bývám hrozně utahaná.
Objímám je, kdykoliv chtějí. A že je to často. Zbojník se po mě sápe, tulí se, drží mě za ruku, když mu čtu, hladí mě, když sedíme u jídla, chytá mě kolem pasu, když vařím…O Berušce nemluvím, tu mám na sobě přisátou pořád.
Můj muž chodí se Zbojníkem na fotbal. Přijíždí domů z práce a Beruška už sedí na gauči pod dekou a volá na něj Ke mně poď a nejsem tady ...
... už nechtěl žádné děti a díky mně má rovnou dvě.
A bude mě pořád milovat?
Houpu je v náručí. Jako miminka, jako nemluvňata.
Prý je to tak dobře, prý se tím uzdravují.
Nedá se ani popsat, jak hodně tím získávám já.
Držte nám všem palce, potřebujeme to.
Prosím.
Děkuju.
Marcela Tobiášová
Šest týdnů ve Španělsku
Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.
Marcela Tobiášová
O pinďourech a pipinkách
Jestli Zbojníka poté, co přišel k nám, něco zmátlo, tak to, že žena(já) má stejná práva jako muž(můj). Tedy, že mám svoje peníze, řídím auto, přepínám televizi a rozhoduju o tom, co budeme dělat.
Marcela Tobiášová
Už jsi máma?
Beruška a Zbojník, děti, které máme v pěstounské péči, mají svou rodinu. Skoro každé dítě, které je u nás v systému náhradní rodinné péče, rodinu někde má. Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si
Marcela Tobiášová
Děti na odpis - do roka a do dne
Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.
Marcela Tobiášová
Otevřený dopis předsedovi ODS p. Fialovi
Vážený pane Fialo, pane profesore, obracím se na Vás jako na předsedu Občanské demokratické strany s prosbou o zodpovězení mých tří otázek. Jsem totiž trochu zmatená.
Marcela Tobiášová
Prezident Klaus, premiér Sobotka a deset geneticky vadných dětí
Za svojí práci vděčím panu prezidentu Klausovi. Bez legrace. V roce 2012 mě upoutal svým vetováním zákona o ochraně dětí. Svým vyjádřením o tom, že o děti opuštěné vlastními rodiči nebo o děti, které jejich rodiče zanedbávali,
Marcela Tobiášová
Dny pěstounů a pěstouńat
Od začátku roku vyvedl Zbojník jen pár hloupostí. Proudem vody z injekční stříkačky (z malého doktora) sestřelil všechny žárovky v koupelně ( ony když jsou nažhavené a postříkáte je, tak lupnou), vypustil vodu z radiátoru
Marcela Tobiášová
Pěstuju rozmazlené smrady
Na neděli jsem se těšila. Můj muž měl konečně volno, domluvili jsme se, že pojedeme na hory. Plán byl jasný:dopoledne utavit Zbojníka s Berušou na sáňkách, pak si dát oběd v jedné z horských hospůdek.
Marcela Tobiášová
Děti na odpis - Duch Vánoc
Zbojníkovi je šest a půl a Berušce čerstvě dva roky. Svojí maminku neviděli osm měsíců, babičku a ostatní příbuzné měsíců šest. I Vánoce budou prožívat mimo svou rodinu, stejně tak jako dalších 731 dětí, které jsou momentálně
Marcela Tobiášová
o M
Děti spí, v televizi fotbal, jdu si sednout k počítači. Jsem bez nálady, venku celý den pršelo, Zbojník lítal po bytě, na kole si zašpinil bundu, malá byla protivná,
Marcela Tobiášová
Děti na odpis II
Zbojníka a Berušku máme v péči pátý měsíc. Mám pocit, že tak rychle, jak žijeme teď, jsme ještě nikdy nežili. A to byla doba, kdy jsme měli doma čtyři puberťáky.
Marcela Tobiášová
Ještě že nejsem lesba
Občas přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych žila s ženou. Přiznávám, že o tom uvažuju hlavně v době české fotbalové ligy (Premier League a Bundesliga mi nevadí, tam jsou sexy chlapi) a ve dnech, kdy můj muž onemocní rýmou.
Marcela Tobiášová
Kam zadarmo s dítětem? Poradím Vám !
Řešíte co dělat s dětmi o prázdninách? Máte dětí víc a při sčítání toho, kolik Vás bude stát tábor se Vám dělá mdlo? A proč čekat až na prázdniny...máte plné zuby svých dětí? Jste unavení, potřebujete v práci dodělat projekt?
Marcela Tobiášová
Děti na odpis
Přiznávám, že je toho na mě ( sem - tam :-) ) dost. Přece jen, už mi není dvacet, že ? "Mně tě je normálně líto," řekla mi mamka, když přijela na návštěvu ( děti u nás byly pátý den) a rozhlížela se po našem bytě. Zbojník zrovna
Marcela Tobiášová
A zase od začátku....
V lednu se potvrdilo, že se můj táta uzdravil, pak k nám přišla Vanilka, v březnu se pro ni objevili skvělí rodiče, začátkem dubna jsem se válela ve vířivce pod hvězdami a tuším, že jsem si letos vybrala příděl pohody na celý rok.
Marcela Tobiášová
Dvojče Vašíka Kleuse
V roce 1969 se paní Linda Kleusová konečně dočkala kýžené zprávy a začala se těšit na novou etapu svého života, na mateřství. Byl to rok, kdy Gustav Husák nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci generálního tajemníka KSČ, začala se
Marcela Tobiášová
Vanilka a ostatní
Malou jsme si přivezli před šesti týdny. Vážila tři a půl kila a byly jí čtyři dny. Její máma jí porodila a po porodu odešla. Nedala jí ani jméno – a my se rozhodli říkat jí Vanilka.
Marcela Tobiášová
Stát trhá sourozence, krade děti a některé mu i zemřou
Před časem měli známí přijmout do přechodné pěstounské péče chlapce, který měl velmi špatnou prognózu. Péče o něj by se dala zvládnout. Odmítli ho a odmítli ho i další přechodní pěstouni. Z nemocnice byl dán do ústavu a tam zemřel.
Marcela Tobiášová
Ano, dejte jim ty peníze
Přechodný pěstoun je konkurent každému zařízení pro okamžitou pomoc. Sociální pracovnice, která má na starost konkrétní dítě v ohrožení, podává na soud návrh o jeho svěření – buď do péče přechodného pěstouna nebo do ZDVOPu.
Marcela Tobiášová
Chci být dokonalá žena
Tak já vám nevím. Něco dělám špatně. Odpověď na to, co, hledám všude a už pěkných pár let.Od chvíle, kdy jsem řekla poprvé ano ...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5609x
Seznam rubrik
- Pěstounství
- Svět kolem ...
- Povídky
- Já a moji bližní
- Básničky
- Trochu erotiky...
- Foto - blogy
- Já v kuchyni ...
- Rok Čtyřicítky
- Nezařazené