Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Děti na odpis:Konečná (?)

13. 09. 2017 8:00:00
Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové

rodiny nechtěl ani slyšet. Mluvil o cestování, o kterém jsme snili, až nám naše biologické děti odrostou. O tom, co bych mohla, a vlastně měla, dělat místo přechodného pěstounství. Mluvil o uklizeném bytě, návštěvě divadel, o večerech ve dvou. O tom, že už si netroufá vychovávat do dospělosti další děti, o únavě.

Nechtěla jsem si vybírat.

Nakonec ... paní sociální si spletla telefonní čísla a informaci o tom, že se definitivně nikdo nenašel a že děti půjdou do DD, zavolala místo mně jemu.

A tak to byl on, kdo první nahlas a rezolutně prohlásil, že si děti necháme natrvalo.

Nějakou dobu jsme poslouchali různé věty. Některé zahřály, jiné zamrazily.

Co řešíš, mami? To víš, že to dáte. Podívej se na mě, jak sem skvělej.

No nazdar.

A co geny? Co když bude jako oni?

Pamatuješ jak ten kluk zabil svojí adoptivní matku?

Myslím, že děláte chybu.

Jste staří.

Proč ty si musíš pořád komplikovat život, já fakt nevím.

Nikdy je nebudu mít ráda jako ty naše.

Já to věděla, bylo jasný, že je nedáš. To je dobře.

Myslíš že ty děcáky jsou tak hrozný?

Jo, mami, to je dobře. To je tak hezký. Hoděj se k nám.

Soud jsme měli na den výročí naší svatby. Místo romantiky někde v hotýlku jsme odpovídali soudci na otázky Jak stabilní naše manželství je, Kolik máme ušetřeno a jestli si Myslíme, že jsme zdraví natolik, abychom to zvládli.

Poprvé jsme slyšeli řadu podrobností z života dětí, které s námi budou žít, z jejich minulosti. Chvílemi se v síni nedalo ani dýchat.

Nakonec se pan soudce zeptal Proč.

Proč jsme se rozhodli proto nechat si je. Jsme přece proškolení přechodní. Naše ústavy jsou profesionální.

„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška, „ale ty na ni nesmíš zapomenout. Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“ „Jsem zodpovědný za svou růži...“ opakoval si malý princ, aby si to zapamatoval.

Na čtení rozsudku jsme vzali Zbojníka i Berušku do soudní síně

Všichni čtyři jsme se drželi za ruku, a když pan soudce přečetl, že se nám svěřují do péče, Zbojník zařval Hurá.

Chtěla jsem, aby soud za horou papírů viděl skutečné lidi, byť malé. Aby viděl, o kom rozhoduje.

V jednu chvíli soudci při čtení trochu selhal hlas a zapisovatelka si utírala oči.

Za ten rok a půl, co jsou v našem životě Zbojník a Beruška, jsme ani jednou s manželem nespali se zavřenými dveřmi. Beruška ještě teď občas strašně pláče ze sna. Lehám si k ní, celou jí obejmu a potichu jí zpívám.

Zbojník mi sem tam řekne něco, co budí v noci zase mě.

Já se tě bál, když jsme k vám přijeli. Ale dělal sem, že se nebojím.

A někdy jsem se přitom mlácení počůral i když už sem byl velkej kluk. Nebreč teto, mně to nevadí, už je to za mnou.

Já se strašně bál že Beruška umře. Byla by v nebi a já bych se tam nedostal, protože jsem poznamenanej.

Sem tam mě přepadne obrovský strach.

Dá se to, co zažili, nějak překonat? Stačíme na to? Každý večeř přemýšlím, jestli jsem udělala všechno správně a vždy najdu něco, co jsem měla udělat líp. Někdy křičím, to když si třeba dá do pusy žvýkačku co našel na zemi nebo když narazí kolem do Berušky nebo když natře zubní pastou půlku koupelny a taky se ptám Proč to děláš a to se ptát nemám a taky někdy řeknu Pusť si televizi a dej mi pokoj a tak...

Bývám hrozně utahaná.

Objímám je, kdykoliv chtějí. A že je to často. Zbojník se po mě sápe, tulí se, drží mě za ruku, když mu čtu, hladí mě, když sedíme u jídla, chytá mě kolem pasu, když vařím...O Berušce nemluvím, tu mám na sobě přisátou pořád.

Můj muž chodí se Zbojníkem na fotbal. Přijíždí domů z práce a Beruška už sedí na gauči pod dekou a volá na něj Ke mně poď a nejsem tady ...

... už nechtěl žádné děti a díky mně má rovnou dvě.

A bude mě pořád milovat?

Houpu je v náručí. Jako miminka, jako nemluvňata.

Prý je to tak dobře, prý se tím uzdravují.

Nedá se ani popsat, jak hodně tím získávám já.

Držte nám všem palce, potřebujeme to.

Prosím.

Děkuju.

Autor: Marcela Tobiášová | středa 13.9.2017 8:00 | karma článku: 46.05 | přečteno: 11437x

Další články blogera

Marcela Tobiášová

Děti na odpis - do roka a do dne

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.

5.6.2017 v 23:16 | Karma článku: 43.74 | Přečteno: 10788 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Otevřený dopis předsedovi ODS p. Fialovi

Vážený pane Fialo, pane profesore, obracím se na Vás jako na předsedu Občanské demokratické strany s prosbou o zodpovězení mých tří otázek. Jsem totiž trochu zmatená.

9.5.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.72 | Přečteno: 14284 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Prezident Klaus, premiér Sobotka a deset geneticky vadných dětí

Za svojí práci vděčím panu prezidentu Klausovi. Bez legrace. V roce 2012 mě upoutal svým vetováním zákona o ochraně dětí. Svým vyjádřením o tom, že o děti opuštěné vlastními rodiči nebo o děti, které jejich rodiče zanedbávali,

27.3.2017 v 11:05 | Karma článku: 43.64 | Přečteno: 10914 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 13.19 | Přečteno: 363 | Diskuse

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 30.32 | Přečteno: 2415 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 15.48 | Přečteno: 629 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 333 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 27.49 | Přečteno: 1017 | Diskuse
Počet článků 152 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5475

Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....  



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.