Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

o M

15. 09. 2016 14:46:40
Děti spí, v televizi fotbal, jdu si sednout k počítači. Jsem bez nálady, venku celý den pršelo, Zbojník lítal po bytě, na kole si zašpinil bundu, malá byla protivná,

vlastně i ten pes dneska otravoval. Spálila jsem omáčku na uhel. A navíc ještě ten pitomej fotbal.

Dnešek na nic.

Všude bordel.

Jsem přecpaná meruňkovou buchtou, kterou jsem si neměla dávat, protože pršet přestane a já budu muset s dětmi na koupaliště.

Listuju facebookem, místo toho abych šla třeba žehlit, nebo číst nějakou dobrou knížku, nebo třeba cvičit.

Třískám dveřmi od kuchyňské linky.

Jsem unavená, protivná, bezdůvodně nepříjemná na manžela, který před chvílí přijel z práce.

Mám pocit, že se mnou málo sdílí, málo poslouchá, co mu říkám, chci se hádat.

„ Můžeš mi říct, co ti dneska je, “ houkne na mě z gauče.

A já si to najednou uvědomuju, to, co se mnou je, při nahlédnutí na stránku jedné mé kamarádky.

„ Trápí mě dobré bydlo,“ odpovídám svému muži.

Já se mám totiž skvěle.

Momentálně je můj největší problém můj velkej zadek a budu-li k sobě upřímná ( což dost často nejsem), můžu si za něj sama. Zároveň je ode mě dost neupřímné tvrdit, že nemám na nic čas. Ani na cvičení, ani na zdravé jídlo. Tak třeba za tu spálenou omáčku si můžu taky jenom já, přesněji řečeno moje hloupé sledování asi miliontého stupidního dílu Ordinace. Zbojník lítal po bytě, ale jenom deset minut, protože jsem mu slíbila, že půjdeme ven a že si může vzít kolo. Bundu si ušpinil, protože jsem byla líná najít pláštěnku ( přece jsem si opravdu nemyslela, že mu stačí říct, aby nejezdil do kaluží... No, nemyslela.). Beruška byla protivná, protože byla uondaná a po obědě spala neuvěřitelné tři hodiny. Vzbudila se s úsměvem. Koláč s drobenkou jsme pekli my tři dohromady, byla to skvělá zábava, se Zbojníkem jsme u toho probrali sloupce a řádky a peckovité ovoce a Beruša se hihňala a do každé meruňky kousla a pes se nám pletl pod nohy, protože větřil, že kousek toho másla nebo špetka cukru spadne na zem (padaly toho hory).

Pak si oba zalezli, koukali na pohádku o Ztracené bambitce a když skončila, přišli mi dát pusu a Zbojník chtěl těch pus pět (dál počítat ještě neumí). A taky říct to, co jim říkám každý večer: „Dobrou noc, ať vás blešky štípou celou noc. “

Moje kolegyně, kamarádka, říkejme jí třeba paní M, dostala před časem do péče čerstvě narozená dvojčátka. Holčičky. Byla jsem u toho, když jí zvonil telefon a dozvěděla se, že si pro ně má druhý den dojet do porodnice. Byla jsem tenkrát (a jsem čím dál víc) ráda, že zavolali jí a ne mně.

Holky byly předčasně narozené a často nemocné. Jejich příběh byl hodně složitý, biologická rodina problematická. Paní M je kolem stará asi jako já, má své dospělé děti, krásný dům. Vystudovala vysokou školu a do pěstounství na přechodnou dobu šla s podobným cílem jako já: dělat něco, co má smysl.

Ukázalo se, že se děvčata do své rodiny vrátit nemůžou a dlouhodobí pěstouni se pro ně nenašli. Nenašel se nikdo, kdy by si vzal dvě malé děti s takovým příběhem, jako byly tyto dvě. Rodina paní M se rozhodla holky si nechat na stálo.

Hodně jsem přemýšlela o tom, zda bych to dokázala já. Vzít si na stálo do péče dvě malé děti a naprosto tím změnit svojí budoucnost. A budoucnost mé rodiny.

Nevím – nebo spíš vím – nechtěla bych to. Jsem sobec, bažím se představou pokojného stáří, času na budoucí vnoučata, maluju si dovolené jenom se svým manželem.

Rodina paní M měla ze svého rozhodnutí radost. Ulevilo se jim a jak mi M říkala, konečně si užívají klid.

„ Strašně si to užíváme. Holky jsou skvělé. Jen kdyby K nabyla tak často nemocná. Pořád s ní lítám po doktorech, no, snad se to časem zlepší...“

Slova M před několika měsíci.

Pár dnů potom, co jsme se naposled potkaly, se ukázalo, že jedno z dvojčátek má rakovinu.

Od té doby s povzdálí sleduji jejich boj.

Co napsat aby to neznělo jako hloupá fráze?

Držte se

To zvládnete

Jste silný

M píše, že měly náročný den. Zmokly a problémy s krvinkami. Transfuze. U toho fotka malé slečny. Bulím do klávesnice.

Snad poslední chemoterapie a pak operace a bude konec.

Naděje.

Ne, ta hnusná nemoc je pořád ještě veliká.

Další dávka jedu.

Další várka bolesti, slz a trápení.

Naděje. Teplota. Nejí, nespí.

Už jsme zase v nemocnici.

A já nemám, co bych dala, co bych řekla, čím bych pomohla.

Jsem nepoučitelná.

Pořád se rozčiluju nad maličkostmi.

Malý rifle, rozsypaný kostičky, vztekání se, když nechce jít spát, táta, který mi řekne, že mám doma binec, manžel, co se zdrží v práci ...

Proč si kazím dny?

Kdyby to šlo, vzala bych na sebe část té bolesti, kterou teď musí ta malá snášet.

Kdyby to šlo, předám M část své síly, mám jí koneckonců na rozdávání.

Nechci jí plýtvat na kraviny.

Život není jednoduchý a ani nemá být. Nikdy nebyl.

Jde o to, jak při zkouškách obstojíme.

Děkuju za připomenutí toho, co je v životě důležité.

Opisuju slova od M : A taky si říkám, že neuškodí, když se člověk v tom řítícím se tempu života na moment zastaví, zvolní a možná, že to, co před chvílí řešil, už jako takový problém neuvidí.

Děkuju Ti.

Autor: Marcela Tobiášová | čtvrtek 15.9.2016 14:46 | karma článku: 39.51 | přečteno: 4127x

Další články blogera

Marcela Tobiášová

Děti na odpis:Konečná (?)

Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové

13.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 45.98 | Přečteno: 11194 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Děti na odpis - do roka a do dne

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.

5.6.2017 v 23:16 | Karma článku: 43.67 | Přečteno: 10670 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Otevřený dopis předsedovi ODS p. Fialovi

Vážený pane Fialo, pane profesore, obracím se na Vás jako na předsedu Občanské demokratické strany s prosbou o zodpovězení mých tří otázek. Jsem totiž trochu zmatená.

9.5.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.69 | Přečteno: 14180 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Prezident Klaus, premiér Sobotka a deset geneticky vadných dětí

Za svojí práci vděčím panu prezidentu Klausovi. Bez legrace. V roce 2012 mě upoutal svým vetováním zákona o ochraně dětí. Svým vyjádřením o tom, že o děti opuštěné vlastními rodiči nebo o děti, které jejich rodiče zanedbávali,

27.3.2017 v 11:05 | Karma článku: 43.64 | Přečteno: 10856 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Michaela Seibertová

Podle tváře poznáš lháře, aneb proč jsem nevolila

„Ne, já volit nejdu. Všichni tam lžou,“ byla moje odpověď na dotaz mého muže, zda půjdu svůj hlas vhodit do urny. „Jak to víš?“ byla jeho další otázka. „Poznám to z pohybu jejich rukou, těla a výrazu obličeje.“

21.10.2017 v 8:27 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 650 | Diskuse

Alena Suchopárová

Kterak jsem si vytáhla lístek.

K drobné zmínce o našem oddělení IT jsem již v minulosti odvahu sebrala. Pravda, nasrala jsem tím tři čtvrtiny čtenářů blogu IDNES, protože ti všichni očividně v oddělení IT pracují. Tedy aspoň dle komentářů soudě.

20.10.2017 v 22:05 | Karma článku: 19.09 | Přečteno: 620 | Diskuse

Jitka Štanclová

Fuj, ona má na sobě tepláky!

Jó, časy se mění. I tak by se to dalo říct. Co se dříve tak kritizovalo, dnes se dere kupředu, doslova závratnou rychlostí.

19.10.2017 v 20:27 | Karma článku: 25.35 | Přečteno: 1006 | Diskuse

Andrea Hynková

Když je chlap prostě jen orgán

Jako medička mám na mužích ráda poměrně podivné věci. Třeba jizvy, ráda poslouchám jejich srdce a snažím se v jejich tepu objevit nějakou srdeční vadu a před první pusou se zodpovědně ptám, kdy byli naposledy na krvi.

19.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 39.87 | Přečteno: 8050 | Diskuse

Edna Nová

Jak lidé reagují na ženu s depresí?

Relativně dobře. Tedy pokud se jedná o přátele, známé, kolegy a tak. Častá reakce je: „Jo, depresi jsem měl taky.“ Ono je těžké nesklouznout do deprese, když heslem doby je mít, být, překonat, zvládnout, dosáhnout..

19.10.2017 v 10:53 | Karma článku: 26.35 | Přečteno: 1399 | Diskuse
Počet článků 152 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5445

Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....  



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.