Zdeněk Jirotka ve svém "Saturninovi" napsal: "Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat, a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo koneckonců v naší moci, aby jenom hřála"...

Svým způsobem jste popsala jinými slovy totéž... brečíme, skuhráme, lamentujeme, vztekáme se kvůli blbostem, otravujeme tím vším své okolí a vlastně nám nic nechybí... a nevidíme, nebo spíš nechceme vidět, že na tom např. soused může být hůře... a tím nemyslím jen hmotnou stránku...

Děkuji za Váš blog a za mne karma...