Děti na odpis - do roka a do dne
Dozvídám se jí z úst krajské pracovnice, která k nám domů přijíždí ve chvíli, kdy je rozhodnuto, že dítě nebo děti, které máme v přechodné pěstounské péči, není možné vrátit do jejich biologické rodiny.
Zbojníka a Berušku máme skoro rok, návštěvu z kraje jsem čekala. Dlouho se řešilo, zda se v jejich veliké početné rodině najde někdo, kdo si je bude ochotný vzít.
Nenašel se.
Prý zatím.
Rodiče děti vůbec nekontaktovali.
Stát jim je nevyrval, stát si přál, aby si je nechali, stát nabízel pomoc.
Možná někdy.
Jenže děti někde musí být.
Sedím v křesle a psycholožce, která přiřazuje pěstouny k dětem, popisuji, jací ti dva vlastně jsou.
Pamatuju si do detailů den, kdy nám je přivezli.
Hrůzu v Beruščiných očích. Její upřený pohled do nikam a kývání se dopředu dozadu. Zvířecí řev ze spánku.
Metr deset vysokého frajera, který se ničeho nebojí.
Poprvé jeho: „Můžu tě obejmout?“
A první ranní capkání bosých nohou po podlaze, když se odvážili a přišli za námi do ložnice.
Tak v půlce našeho pěstování jsme se s manželem dohodli, že Zbojník a Beruška budou naše poslední děti.
Mají číslo devět a deset, deváté a desáté dítě, které jsme pustili do našich životů a které teď máme zase pustit dál.
Přišel moment, kdy jsme se cítili vyčerpaní. Padla slova jako Nebaví mě to, Neřešíme nic jinýho než děti a Nepomáháš mi.
Cítila jsem se v pasti. Chci být dobrou ženou. Chci být skvělou mámou pro své děti, chci být dobrou dcerou pro své rodiče, jsem teta dvou krásných neteří, jsem kamarádka a ano, nemám kdy jet za svými přáteli, se Zbojníkem a Beruškou to nejde jen tak někam jet a taky bych chtěla alespoň jednou za zimu na běžky ale jsou prostě nemocný a to bude pořád, vždycky budeš někomu pomáhat když ne dětem tak nějakým ženským a už spolu nikdy nikam nepojedem a bylo to hnusný a byli jsme vyčerpaný a taky padlo končím, jen už nevím, kdo z nás dvou to řekl. A taky proč si chodila do školy a co všechno umíš a stojí ti to za to a máš na víc a pak taky ta pachuť toho, co o naší práci říká třeba Klaus ml. nebo Schneiberg, to že za velký prachy kradu děti a prostě jo, chci z toho kolotoče ven.
Aspoň na chvíli. Uvidí se.
Byla jsem to já, kdo přišel s tím: Pojďme si ty dva co nejvíc užít. Udělat co nejvíc můžeme. Poctivě, správně, naplno.
A až to dobře dopadne a oni budou v bezpečí, dohodneme se co dál.
Skončím s tím, požádám o přerušení. Budeme cestovat. Pojedeme do Barcelony. Budu se s tebou potápět.
A můj muž mě objal a řekl, že jasně, že se jen potřebuje vyspat a druhý den mě poslal do sauny s tím, že nosy jim utírat dokáže taky a já ať si to užiju.
Brečela jsem hned, jakmile za návštěvou z kraje zapadly dveře.
A zavolala muži, že je to tady.
V telefonu ticho a pak: Vidíš, že to dobře dopadne."
A teď to nejnáročnější.
Seznámit se s někým, kdo chce „ naše“ děti, naprosto ho akceptovat, nesoupeřit s ním, co nejvíc pomoc při zvykání, pouštět si cizí lidi do bytu, nechat je u nás přespávat, usmívat se i když nám bude do breku a hlavně předat s vírou, že tak to má být.
Zvládneme to a pak vyčerpáním padnu, běželo mi hlavou.
Za tři dny jsem si na tu myšlenku zvykla. Že už tu nebudou. Že budou jinde. Koupím si šicí stroj a začnu zase šít. Konečně dopíšu knížku. Naučím se tango. Možná půjdu prodávat do masny. Budu pracovat padesát metrů od domu a každý den po práci přijdu do tichého, uklizeného bytu. Budu mít terapii bůčkem a uzeným.
Děti jsou nám, přechodným pěstounům, svěřovány maximálně na rok. V určitých situacích lze lhůtu prodloužit, např. když již dochází k zvykání se na novou rodinu. Některý soudce dokonce lhůtu prodloužil i ve chvíli, kdy se jen vědělo, že v přípravě na dlouhodobé pěstounství jsou vhodní žadatelé.
Ve středu jsem v sobě to, že Berušku a Zbojníka brzy předám, zpracovala a začala se těšit na klid co mě čeká a v pondělí mi zavolali z kraje, že je vytipovaná rodina nechce.
Vsuvka jen tak ....Jaké děti nechtějí dlouhodobí pěstouni?
Děti postižené
Děti s rodiči s psychiatrickou diagnózou
Děti týrané, traumatizované
Děti s kontakty s bio rodinou
Děti s rodiči ve vězení
Děti jiného etnika
Sourozenecké skupiny
Děti starší
Cítila jsem vztek, jak je může někdo nechtít?
Ať si trhnou nohou.
Najde se někdo lepší.
Má to tak být.
A za pár dnů přišla informace, že „naše“ děti nechce vůbec nikdo. Že prostě dlouhodobí pěstouni pro "takové děti" v naší republice nejsou.
A protože nejsou ani v přípravách, pan soudce podá návrh na ústavní výchovu.
A já položila telefon a na strašně dlouhou dobu mi přestalo bít srdce.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zbojník a Beruška nejsou jediné " takové děti."
Už se o tom nějakou dobu šuškalo, o tom, že byla malá Zuzka znásilněná. Prostě to někdo někomu řekl a rozneslo se to po ubytovně.
Na sociální pracovnici to vyhrkla jedna z žen, kterou úřednice přišla zkontrolovat.
"Co se staráš o moje fagany, když ti tady běhá zprzněný děcko?“
Sociální pracovnice musela s touhle informací nějak naložit, Zuzčina máma neprotestovala, jen řekla, že ona nikam nejede, holku ať si k doktorovi odvezou sami.
Takhle se Zuzka dostala do péče mé kolegyně. Gynekoložka potvrdila, že šestiletá, nejspíš mentálně zaostalá dívka má za sebou opakovaný pohlavní styk.
Nezjistilo se, kdo to Zuzce prováděl. Cestovala s mamkou po ubytovnách a různých bytech, často jí hlídali různí lidé.
Zuzka dokázala paní vyšetřovatelce popsat, co se jí dělo, na otázku, kdo to byl, zarytě mlčela.
Potrestaný za Zuzčino znásilnění nebyl nikdo. Její máma sice zpočátku říkala, že chce Zuzku zpátky, ale na schůzku s ní nepřišla ani jednou. Život bez mentálně zaostalé Zuzky je jednodušší.
Zuzka chodí na terapie a do kroužku malování.
Je v péči psychologů a její inteligence se zázračně zvětšuje. Učí se rychle, vědomosti nasává jak houba. Chová se zvláštně. Musí mít stále rozsvíceno, obléká si jenom kalhoty, sukni si na sebe odmítá vzít, někdy celé dny mlčí.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sebastian je v přechodné péči už po druhé. Nejprve před rokem, to byl i se svou sestrou u pěstounky Hany. Rodiče, maminka i tatínek, chtěli dát obě děti „ na čas“ do Klokánku, ale sociálka zapracovala a tak šly do přechodné pěstounské rodiny. Po půl roce se rodiče o děti přiihlásili a vzali si je domů. Měsíc na to byl tatínek zatčen a celkem jistě stráví další roky ve vězení. Maminka chlapce, který je náročnější na výchovu než dívka, odvedla znovu na sociálku a on je už podruhé, umístěn u pěstounů.
Tatínek si o něj prý zažádá, až bude na svobodě.
Podle dokumentace je chlapec odložený celkem po šesté. Čtyřikrát byl dán do ZDVOPu, pokaždé do jiného, podle toho, v jakém kraji zrovna rodiče byli. Podle maminky je nezvladatelný. První noc u tety, u níž je nyní, mlátil hlavou do zdi. A druhou a třetí taky… vlastně s ní občas mlátí stále.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kamila před časem přebrala do péče dva kluky, Lukáše a Honzíka, rok a dva a půl roku. Vyzvedávala je v nemocnici, kde leželi oba na jednom pokoji, oba přivázaní k postýlkám. Měli totiž svrab. Byli rozdrásaní do krve a podvýživení.
První týdny v její péči se vůbec nijak neprojevovali, natož aby třeba brečeli. Postupně se naučili projevovat zájem o jídlo, o hru, smát se a plakat a poslední týdny začali oba vyžadovat tělesný kontakt.
Lukáš začal v patnácti měsících chodit a v tu chvíli na něj začal Honzík ukrutně žárlit. Do té doby se o mladšího brášku bál a byl k němu milý, od chvíle, kdy se Lukáš rozběhl ho začal shazovat, strkat do něj, mlátit ho. Kamila má jednoho pořád v náručí, nemůže je spustit z očí.
Kluci odmítají zůstat poblíž kohokoliv jiného, v noci se budí křikem, mlátí do sebe.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Robert je krásný kluk, je mu rok a pár měsíců. Jeho maminka je HIV pozitivní, drogy brala i v těhotenství. Otec Roberta je neznámý, chlapec po něm má tmavší barvu kůže.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Václav Klaus ml, jeho pobočnice Jordanka Jirásková, Tomáš Zdechovský se svou podavačkou Jitkou Fialovou, Mudr František Schneiberg můžou slavit. Další děti budou vychovávany v čistotě, v řádu a v krásných budovách.
Tito tři nejvíce hlasití proústavní lobbisté se svými pomahačkami mají být právem na co hrdí. Starají se dobře o to, aby se v našem státě nerozšiřovalo množství lidí, kteří se do pěstounství pustí.
Být pěstounem u nás znamená být zlodějem dětí.
A to nikdo nechce.
Přeji dobrý den.
Marcela Tobiášová
Šest týdnů ve Španělsku
Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.
Marcela Tobiášová
O pinďourech a pipinkách
Jestli Zbojníka poté, co přišel k nám, něco zmátlo, tak to, že žena(já) má stejná práva jako muž(můj). Tedy, že mám svoje peníze, řídím auto, přepínám televizi a rozhoduju o tom, co budeme dělat.
Marcela Tobiášová
Už jsi máma?
Beruška a Zbojník, děti, které máme v pěstounské péči, mají svou rodinu. Skoro každé dítě, které je u nás v systému náhradní rodinné péče, rodinu někde má. Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si
Marcela Tobiášová
Děti na odpis:Konečná (?)
Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové
Marcela Tobiášová
Otevřený dopis předsedovi ODS p. Fialovi
Vážený pane Fialo, pane profesore, obracím se na Vás jako na předsedu Občanské demokratické strany s prosbou o zodpovězení mých tří otázek. Jsem totiž trochu zmatená.
Marcela Tobiášová
Prezident Klaus, premiér Sobotka a deset geneticky vadných dětí
Za svojí práci vděčím panu prezidentu Klausovi. Bez legrace. V roce 2012 mě upoutal svým vetováním zákona o ochraně dětí. Svým vyjádřením o tom, že o děti opuštěné vlastními rodiči nebo o děti, které jejich rodiče zanedbávali,
Marcela Tobiášová
Dny pěstounů a pěstouńat
Od začátku roku vyvedl Zbojník jen pár hloupostí. Proudem vody z injekční stříkačky (z malého doktora) sestřelil všechny žárovky v koupelně ( ony když jsou nažhavené a postříkáte je, tak lupnou), vypustil vodu z radiátoru
Marcela Tobiášová
Pěstuju rozmazlené smrady
Na neděli jsem se těšila. Můj muž měl konečně volno, domluvili jsme se, že pojedeme na hory. Plán byl jasný:dopoledne utavit Zbojníka s Berušou na sáňkách, pak si dát oběd v jedné z horských hospůdek.
Marcela Tobiášová
Děti na odpis - Duch Vánoc
Zbojníkovi je šest a půl a Berušce čerstvě dva roky. Svojí maminku neviděli osm měsíců, babičku a ostatní příbuzné měsíců šest. I Vánoce budou prožívat mimo svou rodinu, stejně tak jako dalších 731 dětí, které jsou momentálně
Marcela Tobiášová
o M
Děti spí, v televizi fotbal, jdu si sednout k počítači. Jsem bez nálady, venku celý den pršelo, Zbojník lítal po bytě, na kole si zašpinil bundu, malá byla protivná,
Marcela Tobiášová
Děti na odpis II
Zbojníka a Berušku máme v péči pátý měsíc. Mám pocit, že tak rychle, jak žijeme teď, jsme ještě nikdy nežili. A to byla doba, kdy jsme měli doma čtyři puberťáky.
Marcela Tobiášová
Ještě že nejsem lesba
Občas přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych žila s ženou. Přiznávám, že o tom uvažuju hlavně v době české fotbalové ligy (Premier League a Bundesliga mi nevadí, tam jsou sexy chlapi) a ve dnech, kdy můj muž onemocní rýmou.
Marcela Tobiášová
Kam zadarmo s dítětem? Poradím Vám !
Řešíte co dělat s dětmi o prázdninách? Máte dětí víc a při sčítání toho, kolik Vás bude stát tábor se Vám dělá mdlo? A proč čekat až na prázdniny...máte plné zuby svých dětí? Jste unavení, potřebujete v práci dodělat projekt?
Marcela Tobiášová
Děti na odpis
Přiznávám, že je toho na mě ( sem - tam :-) ) dost. Přece jen, už mi není dvacet, že ? "Mně tě je normálně líto," řekla mi mamka, když přijela na návštěvu ( děti u nás byly pátý den) a rozhlížela se po našem bytě. Zbojník zrovna
Marcela Tobiášová
A zase od začátku....
V lednu se potvrdilo, že se můj táta uzdravil, pak k nám přišla Vanilka, v březnu se pro ni objevili skvělí rodiče, začátkem dubna jsem se válela ve vířivce pod hvězdami a tuším, že jsem si letos vybrala příděl pohody na celý rok.
Marcela Tobiášová
Dvojče Vašíka Kleuse
V roce 1969 se paní Linda Kleusová konečně dočkala kýžené zprávy a začala se těšit na novou etapu svého života, na mateřství. Byl to rok, kdy Gustav Husák nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci generálního tajemníka KSČ, začala se
Marcela Tobiášová
Vanilka a ostatní
Malou jsme si přivezli před šesti týdny. Vážila tři a půl kila a byly jí čtyři dny. Její máma jí porodila a po porodu odešla. Nedala jí ani jméno – a my se rozhodli říkat jí Vanilka.
Marcela Tobiášová
Stát trhá sourozence, krade děti a některé mu i zemřou
Před časem měli známí přijmout do přechodné pěstounské péče chlapce, který měl velmi špatnou prognózu. Péče o něj by se dala zvládnout. Odmítli ho a odmítli ho i další přechodní pěstouni. Z nemocnice byl dán do ústavu a tam zemřel.
Marcela Tobiášová
Ano, dejte jim ty peníze
Přechodný pěstoun je konkurent každému zařízení pro okamžitou pomoc. Sociální pracovnice, která má na starost konkrétní dítě v ohrožení, podává na soud návrh o jeho svěření – buď do péče přechodného pěstouna nebo do ZDVOPu.
Marcela Tobiášová
Chci být dokonalá žena
Tak já vám nevím. Něco dělám špatně. Odpověď na to, co, hledám všude a už pěkných pár let.Od chvíle, kdy jsem řekla poprvé ano ...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5609x
Seznam rubrik
- Pěstounství
- Svět kolem ...
- Povídky
- Já a moji bližní
- Básničky
- Trochu erotiky...
- Foto - blogy
- Já v kuchyni ...
- Rok Čtyřicítky
- Nezařazené