Děti na odpis - Duch Vánoc
umístěny v přechodných pěstounských rodinách.
Nejhorší Štědrý den jsem zažila jako čerstvá novomanželka. Bylo mi devatenáct a odhodlaná být tou nejlepší ženou, jsem s úsměvem souhlasila s tím, že ten den budeme trávit u manželových rodičů.
Už dopoledne mi bylo smutno. My doma přes den nejíme maso, jen hrachovou polévku – a tchýně udělala řízky.
Při zdobení stromečku jsem už natahovala. Představovala jsem si mámu s tátou a bráchu, jak právě vytahují krabice se světýlkama ve tvaru houbiček a směs barevných řetězů.
Večer jsem nedávala vůbec. Sice jsem se usmívala a hezky za vše děkovala, ale uvnitř mi bylo hrozně.
Chtěla jsem za mámou a za tátou.
Dospělá, vdaná a těhotná a s vědomím, že je uvidím zítra.
A už nikdy jsem tu chybu neudělala a za našima se vždycky na Štědrý den alespoň na chvilku zastavím.
Moje první vzpomínka na Vánoce je jízda autem ve velké chumelenici. Mamka říká tátovi: Vašku, to tam ani nedojedeme. Je tma, sem tam svítí nějaká lampa a padají vločky velké jako dlaň.
Věděla jsem, že dojedeme a že tam bude babička s dědou a tety a strejdové a bratranci a sestřenice a po večeři se otevřou dveře do pokoje a tam bude nejkrásnější stromeček s pravými dárky.
Já prostě věděla, že všechno je tak, jak být má.
A střih:Vánoce o pár let déle, může mi být tak dvanáct, můj táta se právě doholil a bere si čistou košili a u sporáku stojí moje máma, učesaná, namalovaná , má krásné šaty a přes ně úplně čistou zástěru ( jak to dělá, já jsem při vaření jako prase) a smaží rybu.
U stolu si ťukáme krásnými broušenými sklenicemi, na které se jinak nesmí sáhnout. Pod talířem má každý šupinu z kapra, který se nám ještě včera cákal ve vaně. Nikdo nevstane od stolu, dokud mamka nerozkrojí jablko a každý nesní jeden dílek.
Abychom se za rok zase všichni sešli.
Převzala jsem zvyky mé rodiny. Na stromek dávám ozdoby po babičce. Recepty na cukroví mi dala moje máma.Můj muž a naši synové zasedají ke stolu čerstvě oholení a nastrojení v košilích.
Žiju s vědomím, že když mám rodinu, je všechno jak má být.
Letos budeme trávit svátky společně se Zbojníkem a Beruškou.
Krájením jablka si vůbec nejsem jistá: za rok by oba, Zbojník i Beruška, měli být jinde.
Zpátky u své rodiny, nebo v rodině nové, pěstounské.
Zbojník se po příchodu k nám tvářil jako naprostý suverén. Nebrečel, ani když se sedřel při pádu z kola do krve. Nebrečel, protože chlapi nebrečí. Pouštěl si televizi uprostřed noci, protože na to byl zvyklý. Nebyl ani chvíli v klidu. Byl přichystaný poprat se s kýmkoliv, kdo se mu nebude líbit. Nechat se obejmout, pohladit, to bylo pod jeho důstojnost.
Malý, šestiletý kluk, který dávno nevěří na dobro, natož na nějaká kouzla a Vánoce.
Beruška se v noci budila strašným pláčem. Zbojník vždycky vyskočil a začal jí utěšovat.
Tohle jsem za něj převzala jako první. Že jsem tady od toho, aby se mohl vyspat. Abych se postarala o jeho malou ségru.
Pomalu mi tuhle funkci předal.
A z Berušky se pod mou profesionální a důslednou výchovou stala malá Carevna.
Podej, přines, pofoukej, pomož.Tetó, tetóó, tetoóóóóó.
Nehne se ode mě. Motá se mi pod nohama, když vařím, chodí se mnou na záchod, sedí u vany, když se koupu. Češe mě, masíruje mi záda, chce mi čistit i zuby. Když jí, ječí na mě ať sedím u ní a krmí mě.
A Zbojník polevil. Tetó, tetóó, tetoóóóóó. Existuje vodník? Jak stárnou auta? Tady mě to bolí. Vždyť tam nic nemáš. Ale bolí to. Pofoukej mi to. Sedí mi v klíně, tulí se ke mně. Večer chce pohádku a přání o bleškách.
A začal věřit na dobro.
Jak to že jsou tady všichni tak hodný? Myslí tím prodavačku, doktorku, pošťáka. Tam kde vyrůstal, lidi hodný nebyli. Nikdo se na něj neusmíval. Nestalo se,aby nějaký soused řekl jejich mámě Vy máte ale krásné děti.
Mně se to s nimi stává pořád.
Vánoce.
Náš byt se změnil na dětskou dílničku a galerii.
Korálky, papírky a střípky se válí všude.
Připravujeme se na besídku. Zpíváme. Recitujeme. Pečeme.
" Jak se tomu říká? Cukroví? "
Besídka ve školce, maminky, tatínkové a já.
Fotím, natáčím a slzím.
Zbojník večer poskakuje s telefonem a mluví se svojí babičkou.
PROČ U VÁS NEMŮŽU BÝT?
ASPOŇ NA PÁR DNŮ?
Nikdo návštěvě nebrání. Sociální pracovnice je pro, Zbojníkovi se opravdu stýská.
Prosím babičku, aby to zvážila, aby si to nějak zařídila. Dovezeme ho. Je týden do Vánoc a zařízené to (zatím) není.
Zbojník se do telefonu rozbrečí.Pak přestane, protože kluci nebrečí. Nemůžu nic dělat, některá kouzla neumím.
Zmůžu se jen na to, že ho pohladím a řeknu mu, že jsem ráda, že jsou u nás. Že se mi to s nimi líbí.
Zdobíme byt a vyrábíme přáníčka.
Večer mi dává pusu a řekne: teto, já mám ze všech lidí nejraději tebe. Nezastírám, že se tetelím blahem. Jsem dobrá. Dobrej profesionál.
Jak se to stalo, zeptám se ho.
Koupila si mi toho robota a děláš dobrý řízky, odpoví.
Z druhé postele ječí Beruša. Lehni si, přikazuje mi a udělá mi místo ve svém pelíšku.Obejme mě a dá mi obrovskou mlaskavou pusu.
I letos budeme u Štědrovečerní večeře krájet jablko.
Jen ten můj Duch Vánoc má letos nějakou těžkou, hořkosladkou příchuť.
Marcela Tobiášová
Šest týdnů ve Španělsku
Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.
Marcela Tobiášová
O pinďourech a pipinkách
Jestli Zbojníka poté, co přišel k nám, něco zmátlo, tak to, že žena(já) má stejná práva jako muž(můj). Tedy, že mám svoje peníze, řídím auto, přepínám televizi a rozhoduju o tom, co budeme dělat.
Marcela Tobiášová
Už jsi máma?
Beruška a Zbojník, děti, které máme v pěstounské péči, mají svou rodinu. Skoro každé dítě, které je u nás v systému náhradní rodinné péče, rodinu někde má. Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si
Marcela Tobiášová
Děti na odpis:Konečná (?)
Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové
Marcela Tobiášová
Děti na odpis - do roka a do dne
Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.
Marcela Tobiášová
Otevřený dopis předsedovi ODS p. Fialovi
Vážený pane Fialo, pane profesore, obracím se na Vás jako na předsedu Občanské demokratické strany s prosbou o zodpovězení mých tří otázek. Jsem totiž trochu zmatená.
Marcela Tobiášová
Prezident Klaus, premiér Sobotka a deset geneticky vadných dětí
Za svojí práci vděčím panu prezidentu Klausovi. Bez legrace. V roce 2012 mě upoutal svým vetováním zákona o ochraně dětí. Svým vyjádřením o tom, že o děti opuštěné vlastními rodiči nebo o děti, které jejich rodiče zanedbávali,
Marcela Tobiášová
Dny pěstounů a pěstouńat
Od začátku roku vyvedl Zbojník jen pár hloupostí. Proudem vody z injekční stříkačky (z malého doktora) sestřelil všechny žárovky v koupelně ( ony když jsou nažhavené a postříkáte je, tak lupnou), vypustil vodu z radiátoru
Marcela Tobiášová
Pěstuju rozmazlené smrady
Na neděli jsem se těšila. Můj muž měl konečně volno, domluvili jsme se, že pojedeme na hory. Plán byl jasný:dopoledne utavit Zbojníka s Berušou na sáňkách, pak si dát oběd v jedné z horských hospůdek.
Marcela Tobiášová
o M
Děti spí, v televizi fotbal, jdu si sednout k počítači. Jsem bez nálady, venku celý den pršelo, Zbojník lítal po bytě, na kole si zašpinil bundu, malá byla protivná,
Marcela Tobiášová
Děti na odpis II
Zbojníka a Berušku máme v péči pátý měsíc. Mám pocit, že tak rychle, jak žijeme teď, jsme ještě nikdy nežili. A to byla doba, kdy jsme měli doma čtyři puberťáky.
Marcela Tobiášová
Ještě že nejsem lesba
Občas přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych žila s ženou. Přiznávám, že o tom uvažuju hlavně v době české fotbalové ligy (Premier League a Bundesliga mi nevadí, tam jsou sexy chlapi) a ve dnech, kdy můj muž onemocní rýmou.
Marcela Tobiášová
Kam zadarmo s dítětem? Poradím Vám !
Řešíte co dělat s dětmi o prázdninách? Máte dětí víc a při sčítání toho, kolik Vás bude stát tábor se Vám dělá mdlo? A proč čekat až na prázdniny...máte plné zuby svých dětí? Jste unavení, potřebujete v práci dodělat projekt?
Marcela Tobiášová
Děti na odpis
Přiznávám, že je toho na mě ( sem - tam :-) ) dost. Přece jen, už mi není dvacet, že ? "Mně tě je normálně líto," řekla mi mamka, když přijela na návštěvu ( děti u nás byly pátý den) a rozhlížela se po našem bytě. Zbojník zrovna
Marcela Tobiášová
A zase od začátku....
V lednu se potvrdilo, že se můj táta uzdravil, pak k nám přišla Vanilka, v březnu se pro ni objevili skvělí rodiče, začátkem dubna jsem se válela ve vířivce pod hvězdami a tuším, že jsem si letos vybrala příděl pohody na celý rok.
Marcela Tobiášová
Dvojče Vašíka Kleuse
V roce 1969 se paní Linda Kleusová konečně dočkala kýžené zprávy a začala se těšit na novou etapu svého života, na mateřství. Byl to rok, kdy Gustav Husák nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci generálního tajemníka KSČ, začala se
Marcela Tobiášová
Vanilka a ostatní
Malou jsme si přivezli před šesti týdny. Vážila tři a půl kila a byly jí čtyři dny. Její máma jí porodila a po porodu odešla. Nedala jí ani jméno – a my se rozhodli říkat jí Vanilka.
Marcela Tobiášová
Stát trhá sourozence, krade děti a některé mu i zemřou
Před časem měli známí přijmout do přechodné pěstounské péče chlapce, který měl velmi špatnou prognózu. Péče o něj by se dala zvládnout. Odmítli ho a odmítli ho i další přechodní pěstouni. Z nemocnice byl dán do ústavu a tam zemřel.
Marcela Tobiášová
Ano, dejte jim ty peníze
Přechodný pěstoun je konkurent každému zařízení pro okamžitou pomoc. Sociální pracovnice, která má na starost konkrétní dítě v ohrožení, podává na soud návrh o jeho svěření – buď do péče přechodného pěstouna nebo do ZDVOPu.
Marcela Tobiášová
Chci být dokonalá žena
Tak já vám nevím. Něco dělám špatně. Odpověď na to, co, hledám všude a už pěkných pár let.Od chvíle, kdy jsem řekla poprvé ano ...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5609x
Seznam rubrik
- Pěstounství
- Svět kolem ...
- Povídky
- Já a moji bližní
- Básničky
- Trochu erotiky...
- Foto - blogy
- Já v kuchyni ...
- Rok Čtyřicítky
- Nezařazené