Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Děti na odpis II

Zbojníka a Berušku máme v péči pátý měsíc. Mám pocit, že tak rychle, jak žijeme teď, jsme ještě nikdy nežili. A to byla doba, kdy jsme měli doma čtyři puberťáky.

Po prvním měsíci s nimi došlo mezi mnou a mým mužem k rozhovoru o tom, jak si představujeme budoucnost.Jedeme čtvrtý rok v péči o přijaté děti. Naším bytem prošlo nespočítatelně cizích lidí – sociální pracovnice, úřednice z krajů, biologičtí rodiče, adoptivní rodiče, dlouhodobí pěstouni.

A děti, v první řadě děti.

Miminka, která nás sice v noci budí a někdy nám nedovolí ani usnout, ale zase se krásně usmívají a nikam neutečou a nic nevyvedou.

Starší děti, které už od života nic nechtějí a přemýšlení o tom, jak žily do teď, působí fyzickou bolest. Zatím mají všechny " naše" příběhy dobré konce, ale je za nimi strašná dřina a někde v hlavě otázky Proč, Co kdyby a Jak?

A teď – dvě střely. Rozkošné, neuvěřitelně krásné, dva cvrčci s pohledem dospěláků.

Zbojník kradl Berušce dudlík. Nejdřív to přede mnou maskoval, tvrdil, že neví, proč najednou začala ječet a žmoulal ho v rukávu.

Tak jsem mu dala vybrat z krabičky jiný.

„ A ty víš, že dudlám?“ zeptal se.

„ A neseřežeš mě? “

Několik týdnů jste tedy mohli potkat šestiletého frajera s kapucou na hlavě a dudlíkem v puse.

Když chtěl říct něco důležitého, vyndal si ho.

„ Ty píčo, to je fáro“ třeba.

A pak ho postupně odkládal, nejdřív na kolo, na hřiště, potom už každé ráno a nakonec napořád.

„ Už sem velkej,“ prohlásil.

To, že je velkej, se snažil dokazovat měsíce dva. Nosil Berušku do schodů, rval mi z rukou nákup a dotáhl ho sám, nebrečel, ani když se sedřel do krve, sám vylezl na okno, aby přidělal servané žaluzie, odtáhl velkou skříň, když mu za ní spadl hopík, odvozil několik plných koleček sena na zahradě mých rodičů a vůbec, ale vůbec se mu nestýskalo.

A pak jednou, když se při jízdě na kole u nás před domem asi po sté na stejném místě srazil s popelnicí a spadl na zem ( CÍL : šupem z kopečka, prudce vyjet na kopeček vlevo, projet mezi zdí a popelnicí …) přišel pláč.

Já: Bolí tě něco?

On: Nééé, ale pořád padám

Já: To by nedokázal nikdo, možná by si to měl přestat zkoušet. Je to nemožné.

On: ( fńukavě) Proč mi to nejde, sem debil

Já: Některé věci prostě nejdou. Nechceš pofoukat tu ruku ?

On : Joooooooooooo

A pláč. Přitulení se v náruči a brekot. A pak několik týdnů pořád.

Při každém klopýtnutí, při každé sebemenší odřenince, při stýskání.

A v noci. A počůrání. Hnusné sny.

A pak to přešlo, jako mávnutím proutkem.

On: Teto, co se ti zdálo?

Já: Že jsme byli všichni na výletě.

On: Jó, této, já vím , já sem tam byl taky v tom snu! A jeli jsme na kole, já, ty, strejda, Beruška a bylo to tam moc hezký a měli jsme smažák

Já: No, vidíš, třeba se ti to někdy splní, že pojedeme na výlet. Ale nejdřív se musíš naučit jezdit nalevo a opatrně

On: Můžu tě obejmout?

Za hodinu

ON : Teto a víš jak se ti zdálo že si MI koupila ten auťák na ovládání?

Já : To teda nevím

On: Ale jó, vzpomeň si. Moc se TI líbil, tak si MI ho koupila a měla si strašnou radost ….

No, není k zulíbání?

První, ke komu sem si troufla jít s ním na návštěvu, byl můj brácha a moje švagrová. Na jejich zahradě nemá co provést. Mají šestiletou slečnu a vypadalo to, že si ti dva budou rozumět. Možná si v klidu vypiju i kafe…

Sedla jsem si na zahradu a  vydechla. Beruška si hrála na písku, Natálka se houpala a Zbojník?

Kde je Zbojník?

Vždyť jsme tu sotva pět minut a brankou odejít nemohl…

Není ani vzadu u švestek, všude je plot, vypařit se nemohl…

A pak ho vidím, sedí na šlapacím autíčku u sousedů. Za plotem. Za plotem vysokým skoro dva metry.

Můj brácha konstatuje, že Zbojník je fakt dobrej.

Jak to přelezl je záhada.

Hledáme díru. Nenacházíme. Sousedé ho pouští brankou .

Prostě viděl to auto. Tak přelezl plot.

Já : Proč ses mě nepřišel zeptat, jestli tam můžeš?

On : By si mě nepustila, to víme oba, že …

Užijeme si to s nimi. To je náš plán, můj a mého muže. Nebudeme řešit kraviny, nenecháme se ničím otrávit a budeme všechno brát s humorem. A samozřejmě, uděláme všechno, co budeme moc, aby byl i tenhle příběh na svém konci šťastný … A pak se uvidí, co bude dál.

„ Chtěl bych s tebou být nějakou chvíli sám. Jen tak někam jet a nic neřešit.Užít si tě. Zapomenout na všechny děti “ řekl mi můj muž. 

Šli se spolu ostříhat, do opravdového holičství.

Prohlížím Zbojníka, jak mu to sluší.

Má v hlavě strupy, jizvy, ranky.

Od čeho?

Neví

Po několika dnech, na procházce v lese, se z ničeho nic nadechne a začne mluvit.

Můj muž má v očích slzy.

Zbojník bulí jako želva.

Taková normální procházka lesem.

Já foukám, hladím a slibuju.

Večer mi manžel říká, že neví, jestli na tohle má. Tohle vědět.

Brečím do polštáře.

Ráno už se zase usmívám.

Smysl, naděje, víra

vůbec to nejsou prázdné keci.

Beruška je nádherná. Každý den mi někdo řekne, jak hezkou dceru mám.

V prvních dnech se držela Zbojníka jako klíště. Spali spolu v posteli, koupali se ve vaně, nehnuli se od sebe.  Postupně jsem se snažila péči o ni od Zbojníka převzít.

Já jí pohlídám, běž si hrát, říkala jsem mu.

Běhal nás kontrolovat, jestli jí neubližuju.

A pak se něco zlomilo a Beruška začala Zbojníka odhánět.

Když se ke mně přišel pomazlit, začala do něj kopat. Vystrkovala ho od sebe z postele, nechtěla se s ním koupat.

Seděl na zemi, ona k němu přišla a vrazila mu facku. Obrovskou.

Vysvětlování, hlazení, foukání. Mluvení.

Na většinu času jsme je oddělili. Já jsem s Beruškou na pískovišti, Zbojník lítá kolem s klukama.

Zbojník se dívá na pohádku, Beruška se mnou vaří.

Večer čtu pohádku, Beruška sedí nalevo, Zbojník napravo.

Nachytám Berušku, jak se plíží do spíže s kelímkem na dobrůtky.

Nachytám Zbojníka, jak na ni čeká na chodbě.

Poslal ji, protože je menší a tak si myslel, že ji z gauče neuvidíme….

Myslím, že jsme na dobré cestě.

 

 

 

 

 

Autor: Marcela Tobiášová | úterý 6.9.2016 14:23 | karma článku: 40,83 | přečteno: 6099x
  • Další články autora

Marcela Tobiášová

Šest týdnů ve Španělsku

Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.

10.2.2020 v 14:37 | Karma: 8,47 | Přečteno: 702x | Diskuse| Ona

Marcela Tobiášová

O pinďourech a pipinkách

Jestli Zbojníka poté, co přišel k nám, něco zmátlo, tak to, že žena(já) má stejná práva jako muž(můj). Tedy, že mám svoje peníze, řídím auto, přepínám televizi a rozhoduju o tom, co budeme dělat.

4.6.2018 v 10:38 | Karma: 34,71 | Přečteno: 3550x | Diskuse| Osobní

Marcela Tobiášová

Už jsi máma?

Beruška a Zbojník, děti, které máme v pěstounské péči, mají svou rodinu. Skoro každé dítě, které je u nás v systému náhradní rodinné péče, rodinu někde má. Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si

25.4.2018 v 8:19 | Karma: 34,62 | Přečteno: 2791x | Diskuse| Společnost

Marcela Tobiášová

Děti na odpis:Konečná (?)

Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové

13.9.2017 v 8:00 | Karma: 46,32 | Přečteno: 12950x | Diskuse| Ostatní

Marcela Tobiášová

Děti na odpis - do roka a do dne

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.

5.6.2017 v 23:16 | Karma: 44,17 | Přečteno: 11954x | Diskuse| Občanské aktivity
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie

25. dubna 2024  21:23

Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...

Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně

25. dubna 2024  11:36,  aktualizováno  21:15

Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...

Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy

25. dubna 2024  19:09,  aktualizováno  21:06

Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...

Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman

25. dubna 2024  20:44

Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...

  • Počet článků 154
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 5609x
Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....