Paktuješ se s cikány? Rozbiju ti hubu

Přišel mi email. Někdo mi psal, že až mě potká, rozbije mi hubu. Paktuju se totiž s cigány... Tak Vám přemýšlím, koho tím myslel.  

Mám pár známých i pár přátel, kteří se hlásí k romské národnosti. Jsou vzdělaní, pracují, vychovávají děti. Narazíme-li na téma rasy, jsou to oni, kdo mi vyvracejí mé představy. "Na tom přece nezáleží," tvrdím já. "To by si se divila," bývá odpověď.

Několika čtenáři mých blogů mi bylo vytknuto, že pokud mluvím o romské příslušnosti, jsem vlastně také rasistkou. Ano, napsat o výborném psychologovi, že je výborný psycholog je v pořádku, ale proč přitom zdůraznit, že je výborným psychologem, přestože je Róm?

Mám mezi svými známými několik těch, kteří rozesílají emaily o tom, jak romská polulace zneužívá náš sociální systém. Trpělivě odepisuji, že jde o nesmysly - přídavky, porodné, příspěvek na bydlení ... všichni máme stejné podmínky pro jejich získání. Dosáhne na ně rodina vlastnící restauraci a vykazující minimální příjem, dojde si pro ně i prodavačka oficiálně pracující čtyři hodiny denně a také za minimum, na dávkách pokojně přežije "nemocný" zaměstnanec, přivydělávající si melouchy…Kolik vás-nás takových je?

 O tom, že zlodějinu a nemakačenství mají Romové v krvi mi vypráví chlap, který skončil podnikání s dluhy na tři další životy a pro dávky si nedojde jen proto, že ho živí někdo jiný...

Dokonce mám mezi spolupracovníky ( tj přechodnými pěstouny) kolegy, kteří jsou přesvědčeni o tom, že odložené romské dítě má být rovnou dáno do ústavu a nemáme s nimi ztrácet čas. Možná bychom neměli ztrácet čas ani s dětmi postiženými, nemocnými, s dětmi sociopatů, zlodějů,psychopatů… to víte, geny jsou geny.

Nejsem genetik a nemám patent na rozum. Přesto mi něco říká, že na tom, jak se kdo chová má větší podíl výchova a sociální prostředí, než nějaká rasová příslušnost.

Vím, že romské dítě je stejně šikovné jako dítě neromské.

Taky vím, o co těžší mají svojí cestu děti narozené Rómům, ať vyrůstající ve své vlastní rodině tak ty odložené, hledající rodinu novou…

Tímto odpovídám na otázku, kolik znám " normálních" Rómů …

Poměrně dost, vážení. A zde pár příběhů…

Marcela Gabčová : narodila jsem se v Popradě, od svých 3 let vyrůstám v malém městečku Vracov na jižní Moravě. Jako malá holka jsem snila o práci v kanceláři, nejlépe někde v bance, kde budu mít svůj pracovní stůl se svým počítačem. Mým rodičům se tato myšlenka zamlouvala, takže se opravdu snažili dohlídnout na můj prospěch ve škole, protože vést své děti ke vzdělání bylo pro ně jakousi samozřejmostí. Po maturitní zkoušce na Obchodní akademii v Hodoníně jsem si nějakou dobu nemohla najit práci, takže jsem se rozhodla zkusit štěstí v zahraničí. Přes jednu personální agenturu jsem se rozhodla odjet do Nizozemí. V roce 2008 jsem se náhodou dozvěděla o zahraniční outsourcingové společnosti jménem Infosys se sídlem v Brně, která nutně hledala někoho se znalostí holandštiny. Nabídku jsem samozřejmě okamžitě využila. Díky těmto pracovním zkušenostem jsem přešla do jiné zahraniční nadnárodní společnosti jménem Monster Worldwide, kde nyní působím již 4. rokem. Na závěr snad stojí za zmínku, že během mateřské dovolené jsem dálkovou formou vystudovala bakalářský obor Sociální pedagogika na Masarykově univerzitě v Brně. V budoucnu bych si také ráda dodělala studium magisterské, a kdoví, třeba to jednou bude opět během mateřské dovolené.  

Martin Bajger, 27 let,  vystudoval na Ekonomické fakultě v Ústí n. Labem Podnikovou ekonomiku a management. Už na střední škole si stanovil cíle a věděl čím chce být. Máma mu už na škole říkala, že život nebude tak jednoduchý až dospěje, a že když něco bude chtít bude si na to muset vydělat. A tak už od 16ti začal chodit na brigády, pracoval v call centru O2. Říká:" Na VŠ jsem studoval Podnikovou ekonomiku a manag

ement. Při studiu jsem hledal zaměstnání, vzpomínám si, že jedna firma, nebudu jmenovat, dělala výběrové řízení na asistenta prodeje. Poslal jsem jim životopis, přes telefon dobrá domluva, když viděli ve dveřích, že jsem Rom, tak mi řekli, že mají obsazeno. Tak jsem si od té doby řekl, že už do žádného výběrového řízení nejdu. Založil jsem si živnost a začal podnikat ve stavebnictví od roku 2006, kdy jsem při tom studoval vysokou školu. Chtěl bych aby mladí lidé hlavně studovali a měli přehled o tom, jaký skutečný život je a jak se na něj připravit. ŽIVOT NENÍ JEDNODUCHÝ , tak se na něj připravte!"

Jmenuji se Aurélie Balážová, rozená Pilová, pocházím ze Slovenska z malé, malebné vesničky Pata, pracuji jako zdravotně-sociální pomocnice, vedu volnočasové aktivity pro děti i dospělé, jsem koordinátorkou projektu pro středoškoláky, vedu taneční kroužek Gypsy Princes,. ... a takhle bych mohla ještě dlouho psát. Můj sen byl být zdravotní sestrou, na dětském oddělení, ale když jsem já chodila do školy, tak jsem neměla potuchy o nějaké střední škole. Moje třídní učitelka mi řekla: "Aurélko, ty školu nemusíš mít, vdáš se a budeš mít plno dětí."  Moje máma chtěla, abychom školu měli a hlavně uměli nějaké řemeslo. Vyučila jsem se jako pánská a dámská krejčí.

V České republice jsem pak vystudovala střední zdravotnickou školu a střední pedagogickou školu v Krnově. Můj vzkaz paní třídní učitelce: "Milá paní učitelko, zdárně jsem dokončila střední vzdělání v České republice, mít plno dětí je dar, ale já mám jenom syna. Bohužel." Plním si své sny. A co Vy? 

Další úžasný člověk - Robert Tonelli. Je mu 30 let, do svých 10 let vyrůstal v dětském domově. Od malička byl velmi cílevědomý a už jako kluk, chtěl být právníkem nebo politikem. Robert vystudoval Metropolitní univerzitu v Praze, obor mezinárodní vztahy a nyní pokračuje ve studiu na stejné škole, kde studuje politologii. Má velké plány, chce vystudovat ještě další vysokou školu – práva, a jednou chce být poslancem Parlamentu České republiky. Říká: „Pochopil jsem, že bez politické vůle vlády k přístupu řešení romské otázky, angažovanosti nás Romů samotných a participací na věcech veřejných se nikdy cesta nepohne k lepšímu. Zastávám názor, že každý vzdělaný Rom, by měl pomáhat ve prospěchu svého národa. Já osobně to beru jako svojí morální a občanskou povinnost.“ 

Mgr. Robert Oláh, je mu 39 let, vystudoval pedagogickou fakultu na Palackého Univerzitě v Olomouci. Již 8 let pracuje v organizaci ministerstva spravedlnosti-Probační a mediační služba ČR. Od letošního roku je ředitelem její okresní pobočky a má pod sebou malý tým lidí. Říká o sobě: „V životě jsem zkusil různé směry životních křižova

tek a potkal spoustu lidí, myšlenek. Rozhodně, vše co mne potkalo, mne posunulo a je součástí mé životní cesty. Pracuju v oblasti trestní justice a jsem často v kontaktu s oběťmi a pachateli, tedy s lidmi, kteří něco udělali a kterým bylo něco uděláno. Zprostředkovávám mediaci a mimosoudní řešení konfliktu. Profesionální přístup, obsah služby, to co nabízím, to co a jak dělám, má přednost. Spokojenost a zadostiučinění je zpětnou vazbou, která odbourává předsudky a mění lidi. Když se ohlédnu zpět a hledám, co mne dovedlo až sem, tak vidím pár společných momentů. Zdravá naštvanost a to, že mě někdy podceňovali. Nebo když můj spolužák ze ZŠ s horšími známkami dostal doporučení na gymnázium a mě byl doporučován učební obor. Nerozuměl jsem proč, ale nespokojil jsem se s tím. 

Mgr. Martina Vávrová je PR ředitelka jednoho luxusního hotelu v Praze. Je to nádherná a pozitivní žena, kterou nepotkáte bez úsměvu na tváři. Vše čeho dosáhla, dosáhla svým zodpovědným přístupem ke všemu, co ve svém životě dělala. Je prostě... úžasná! A mimochodem, většinu svého pracovního času komunikuje pouze v angličtině!  

"Pocházím z malého města v Severočeském kraji. Po vysoké škole jsem pracovala osm let v PR agentuře, před sedmi lety jsem pak získala ve výběrovém řízení pozici ředitelky komunikace s médii v mezinárodní hotelové společnosti. Práce je to rozmanitá, mým úkolem je zejména prezentace Prahy a České republiky v zahraničí, kontakt s českými a zahraničními novináři, publikace materiálů na internetu a sociálních sítích a obecně marketingová a komunikační strategie hotelu.

 Hm, myslíte si, že někdo z těhle lidí by ztrácel svůj čas něčím tak hloupým a odporným, jako je psaní anonymních vzkazů o rozbití huby?

Čerpáno  z laskavým souhlasem www.facebook.com Roma Inspiration