Rozvodová

A možná, že jsem dávno měla, vyřvat tu bolest svýho těla, přestat se tvářit, že mi stačí, to, co mi dáváš, začít vařit, někdy i to, co chutná i mně.  

K rozvodovýmu soudu

jedeme každý zvlášť
jsem žalobce
ty žalovaný
prostě se to
takhle píše

vyprávět příběh
úplně cizím lidem
a zkusit
neházet špínu

když je ve mně
tolik hořkosti

ještě pořád
mi voníš
moje prokletí
všechno nadoraz
a láska
skoro až na smrt

asi se dá
takhle žít
dostávat drobky
a být za ně vděčná
utěšovat se
že se mi všechno
jednou vrátí
omlouvat tě
když si meju

z obličeje krev
že toho máš hodně
a říkat dětem
že to takhle nemyslíš

už nechci

není nic

co by mě zastavilo
tuhle vlastnost
naučila jsem se
od tebe

nepoznáváš mě

kde se to ve mně bere

bez tebe nejsem nic

a dojedu na to

Varovala jsem Tě.

Nadechla jsem se
a ani
to nebolelo.

Prameny vlasů
rostlých pro Tebe
padaly na zem
a s každým
střihnutím
mi bylo
tišeji

V šatech
co v nich
vypadám
jako lehká holka
(vyhrabala jsem je ze dna skříně

Jen pro tebe

byly nošené
tak strašně jsem se Ti chtěla
líbit )

Úsměv na všechny strany
zatím ještě
jenom hranej
ale už
se mě aspoń
nikdo neptá
na tu hnusnou
zkurvenou
zahnisanou černou
jizvu

už není vidět
navenek

teď jen,
aby dobře
srostla