Mají děti právo na tátu?

Mezi mou obrovskou životní prohru patří rozvod. Přestože jsem ráda - řečeno zjednodušeně, že jsem se toho vola zbavila, hořkost ze selhání a neúspěchu v sobě stále mám a asi budu mít vždy. Můj bývalý manžel Kamil, přese všechno, co jsme si navzájem udělali, zůstává stále tátou mých dětí. Bohužel, on to tak nevidí.

   Bylo mi osmnáct, když jsme se brali, jemu o rok víc. Narodila se nám dcera, po třech letech syn. V devadesátém šestém vzal manžel našich dvacet tisíc a založil s dalšími třemi chlapy- kluky firmu. Od té doby jsme ho prakticky neviděli. Dnes už je jedno, co všechno se stalo a kdo s čím začal, každopádně v roce 2006 jsme byli rozvedeni a soud ( po naší dohodě) rozhodl o alimentech tři tisíce na třináctiletou dceru a dva na desetiletého syna. Děti jsem do péče dostala já, ani jednoho z nás nenapadlo, že by měly být stanoveny návštěvy, manžel - teď již bývalý, věděl, že nikdy nebudu dětem zakazovat vídat se s ním, naopak, doufala jsem, že jako táta začne fungovat lépe než dosud. Několik měsíců to tak bylo, děti měly tátu, který si na ně udělal opravdu čas, vypadalo to, že je spokojenost na všech stranách.Poté se seznámil se svobodnou maminkou s asi tříletou dcerou. Děti měly k nové partnerce nějaké výhrady, ona zase k mé výchově, objevily se drobné třenice, ale to je normální, já děti opravdu vedla k tomu, aby svou " nevlastní mámu" respektovaly a nijak nezlobily a přišlo mi samozřejmé, že její dceru naprosto přijaly.

Tak to taky zdánlivě bylo.

Začalo to kočkama, na které jsou mé děti alergické. Alergii zdědily po svém tátovi. Přestože to bývalý manžel ví, nechal se přesvědčit a s novou rodinou si pořídili několik koček. On byl pouze oteklý, dcera z toho dostala astmatický záchvat. Její " nevlastní matka " zhodnotila, že dcera svou alergii pouze hraje a pro jistotu pořídila kočky ještě dvě. Tím skončilo " spaní u táty",  náhodou jsme na jedné sociální síti našli fotografie malých koťátek v posteli, kde dcera spala, když tam byla na návštěvě...

Můj bývalý manžel se mnou komunikoval, například o tom, že už nebudou mít druhé dítě, protože jeho partnerka má nějaké problémy. Proto jsem byla překvapená, když děti přišly s tím, že je těhotná a navíc že se to dozvěděly od ní, ne od svého táty.

"Já jí říkal, ať to zatím nikde nevykládá", řekl mi na to.Neobešlo se to beze slz, ale jen trochu, na další návštěvu už jely s dárkem pro miminko a natěšení.Volal mi, když se jim malá narodila. Byla jsem opravdu ráda, že je šťastný, tak nějak jsem si říkala, že když bude šťastný on, budou šťastné i děti. Párkrát jsem i malou viděla, dokonalá kopie našich dětí.

Došlo k tomu tak nějak nenápadně, plíživě. Často neměl čas, malá byla nemocná, někam jeli.

Valentýna, jak přítelkyni mého bývalého muže budu říkat, postupně docílila toho, že se naše děti se svým tátou prakticky nevídají. O víkendu, když mu volaly, brala jeho telefony, v týdnu na ně neměl čas. Když už si ho udělal, přijela pro ně ona a celou dobu byla s nima. Nenechala je ani chvilku o samotě. Nebyl s nimi v kině, v bazénu, na jídle, na horách...Když děcka přišla s tím, že táta byl během července s V. a dětma na dovolené u moře a v Tatrách, ( facebook je na tohle mor! ) zasáhla jsem. Zavolala jsem mu a řekla, že pokud nevezme na dovolenou i naše děti, a je jedno kam, tak požádám o zvýšení alimentů. Na to slyšel a vzal je na týden do Chorvatska - poprvé  za pět let s nimi jel na dovolenou. To bylo před třemi roky. Od té doby společně nikde nebyli. Nevím co se tam dělo, naopak vím, jak je těžké vyjít s vlastními puberťáky, natož s cizími, ale od té doby k nim už ani jezdit nechtěly, že prý ona řve, řve i na děti, na tátu ...

V té době si stěžoval, že ji děcka nemaj rádi.

" Maj rádi hlavně Tebe, to s Tebou chtějí trávit čas", snažila jsem se mu vysvětlit.

Přestal jim brát telefon, psaly mu e-maily, ale odpovědi byly negativní, navíc psané, jako by je psal někdo jiný. Zavolala jsem mu z jiného telefonu a zjistila, žen o žádných e-mailech neví ...

Začalo mi z ní být zle.

Na Vánoce poslal dětem v obálce každému pětset Kč, nechal je u babičky, kam za nimi měl přijet. Nepřijel.Ony měly dárky zabalené pro něj, pro ni, pro obě dcery. Nechaly mu je tam. Přijely domů s tím, že už ho nechtějí vidět.

" Doufám mami, že nám konečně přestaneš říkat, ať se snažíme. Nestojí o nás" řekla mi dcera s brekem.

Na jaře jsem dala žádost o zvýšení alimentů. Obě děti jsou na střední škole, dcera v Praze na konzervatoři, alimenty byly stanovené před šesti lety.

Papír od soudu dostala do rukou ona dřív, než on. Nevím jak je možné, že jí to pošťačka dala, ale V. nelenila, jela ke své tchýni - babičce mých dětí a shodou okolností, se tam s dětmi potkala. Vlítla (prý) s papírem do domu, ječela na ně jako smyslů zbavená, děti volaly mě, ubrečená dcera a smutný syn, bývalý manžel mi do telefonu řekl, že o ničem neví, veškeré věci že vyřizuje Valentýnka.

Tak jsem se na ni trochu přeptala, znáte to, když Vám někdo sáhne na děti...

Zjistila jsem, že otec její první dcery neuspěl u soudu, matka - Valentýny donesla papíry od psycholožky, že je malá stresovaná návštěvami u svého biologického otce a dosáhla zákazu styku. Babička malé, V. bývalá tchýně, se momentálně s V.soudí o to, aby mohla svou vnučku vídat ...

Myslím, že si Valentýna buduje nějakou falešnou iluzi o rodině.Plete se ovšem. Lidi z dřívějších vztahů nejde vymazat, nemůžete zrušit děti, otce nebo třeba prarodiče. Nemá důvod na mě žárlit, je o deset let mladší a asi o dvacet kilo štíhlejší.

Vymstí se Vám to.

Můj bývalý manžel nevěřil,že žádost o zvýšení alimentů dotáhnu do konce. Bylo strašné, sedět s dětmi v soudní síni a dívat se na jejich tátu,který před nimi tvrdil, že vydělává pouze minimální mzdu ... Soudce upozornil na to, že nechá prozkoumat účetnictví firmy a tak nakonec bývalý manžel přistoupil na dohodu - tři a pět tisíc. Na děti se ani nepodíval,neodpověděl jim na pozdrav, tak jsem za ním šla k wc a ptala jsem se ho, co to vyvádí, proč se s nimi přestal bavit a on mi tam řekl, že za všechno můžu já, neměla jsem od něj odcházet a měl slzy v očích, viděla jsem na něm, jak se stydí a než jsem odpověděla, už se blížila Valentýna, která tam s ním po celou dobu byla...

Loňské Vánoce daly děti dárky a přání na kliku dveří u babičky, babička jim řekla, že bude lepší, když k ní na návštěvu nepřijdou, V. by se zlobila, protože je úplně nešťastná z toho, jak obrovské peníze jsme z nich vylákali...

Alimenty nepřišly. Volala mi to dcera z Prahy, nemá na účtu nic a neví, jak se dostane domů. Volám mu a telefon vezme paní s tím, že on už tohle číslo nemá ( asi po dvaceti letech ) a že už není ani ve firmě. Dá mi na něj nový telefon, píšu mu - co se děje, ozvi se, děti by tě chtěly vidět. Ihned mi volá, ale není to on, je to ona. Řve na mě a zakazuje mi ho jakkoliv kontaktovat. Dcera volá babičce, dostane to stejné číslo. Valentýna seřve i jí. S otcem mých dětí se nám nepodaří spojit.Nemáme jak mu zavolat, kam mu napsat. Peníze samozřejmě chybí, ale minimálně stejně a nejspíš mnohem víc chybí dětem jejich táta.

Syn chce, abych ho za ním odvezla. Chce vysadit před domem a zvonit tak dlouho, než ho pustí dovnitř.  Skládáme dohromady různé teorie. Dcera brečí, že neviděla už rok svojí sestru, že jí táta chybí. Brzy bude mít maturitní ples, táta na něm asi nebude.

Jsou už skoro dospělí, ale to vůbec nehraje žádnou roli. Táta je táta.

Jeho bývalí spolupracovníci nám řekli, že od chvíle rozvodu to s ním šlo z kopce. Že hodně pil a v poslední době že už do práce ani nechodil, že se domluvili na jeho odchodu.Nevědí, co a kde dělá. Prý je nějak nemocný.

Babička dětem řekla, že je nemocný a že jsme se na něm podepsali.

Tak si říkám, nemají děti právo vědět, co je s jejich tátou? Nemají právo a nemá on povinnost stýkat se s nimi? Když soud může nařídit dítěti styk s rodičem, může nařídit i rodiči styk s dětmi? A jak je to se sourozenci, nemají právo společně se vídat?

Měla jsem ustoupit, nechtít po něm víc, tím pádem dětem odepřít například nějaký kurz?

A co první  dcera Valentýny? Tuší Valentýna, že přijde doba, kdy ta holčina vyroste a bude chtít vědět, jak všechno doopravdy bylo? Že si jednou určitě poslechne verzi svého biologického otce, své babičky, že najde cestu, jak se spojit s mými dětmi, se svými nevlastními sourozenci? Má Valentýna alespoń zdání o tom, že se každá manipulace a lež vrátí ? Že nemůže být nikdy šťastná, pokud nebude šťastný můj bývalý manžel a on nemůže být šťastný bez svých dětí ? Nebo může?

Může se z kluka, z táty, který mě sice spoustu chyb ( a kdo je nemá ) stát sobecký hajzl, kterého děti opravdu nazajímají? Jak se to stane, že se chlap dohaduje o tisícovce na šestnáctiletého syna, na kterého by měl ( má proč ) být hrdý? Co ho k tomu donutilo? A nechá se k tomu chlap donutit? 

Co by Vás donutilo přestat se vídat s dětmi?

Kdo je tady oběť?

 Jména použitá v textu jsou kvůli ochraně soukromí dotyčných osob změněna.