Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Děti na odpis - Duch Vánoc

17. 12. 2016 14:12:47
Zbojníkovi je šest a půl a Berušce čerstvě dva roky. Svojí maminku neviděli osm měsíců, babičku a ostatní příbuzné měsíců šest. I Vánoce budou prožívat mimo svou rodinu, stejně tak jako dalších 731 dětí, které jsou momentálně

umístěny v přechodných pěstounských rodinách.

Nejhorší Štědrý den jsem zažila jako čerstvá novomanželka. Bylo mi devatenáct a odhodlaná být tou nejlepší ženou, jsem s úsměvem souhlasila s tím, že ten den budeme trávit u manželových rodičů.

Už dopoledne mi bylo smutno. My doma přes den nejíme maso, jen hrachovou polévku – a tchýně udělala řízky.

Při zdobení stromečku jsem už natahovala. Představovala jsem si mámu s tátou a bráchu, jak právě vytahují krabice se světýlkama ve tvaru houbiček a směs barevných řetězů.

Večer jsem nedávala vůbec. Sice jsem se usmívala a hezky za vše děkovala, ale uvnitř mi bylo hrozně.

Chtěla jsem za mámou a za tátou.

Dospělá, vdaná a těhotná a s vědomím, že je uvidím zítra.

A už nikdy jsem tu chybu neudělala a za našima se vždycky na Štědrý den alespoň na chvilku zastavím.

Moje první vzpomínka na Vánoce je jízda autem ve velké chumelenici. Mamka říká tátovi: Vašku, to tam ani nedojedeme. Je tma, sem tam svítí nějaká lampa a padají vločky velké jako dlaň.

Věděla jsem, že dojedeme a že tam bude babička s dědou a tety a strejdové a bratranci a sestřenice a po večeři se otevřou dveře do pokoje a tam bude nejkrásnější stromeček s pravými dárky.

Já prostě věděla, že všechno je tak, jak být má.

A střih:Vánoce o pár let déle, může mi být tak dvanáct, můj táta se právě doholil a bere si čistou košili a u sporáku stojí moje máma, učesaná, namalovaná , má krásné šaty a přes ně úplně čistou zástěru ( jak to dělá, já jsem při vaření jako prase) a smaží rybu.

U stolu si ťukáme krásnými broušenými sklenicemi, na které se jinak nesmí sáhnout. Pod talířem má každý šupinu z kapra, který se nám ještě včera cákal ve vaně. Nikdo nevstane od stolu, dokud mamka nerozkrojí jablko a každý nesní jeden dílek.

Abychom se za rok zase všichni sešli.

Převzala jsem zvyky mé rodiny. Na stromek dávám ozdoby po babičce. Recepty na cukroví mi dala moje máma.Můj muž a naši synové zasedají ke stolu čerstvě oholení a nastrojení v košilích.

Žiju s vědomím, že když mám rodinu, je všechno jak má být.

Letos budeme trávit svátky společně se Zbojníkem a Beruškou.

Krájením jablka si vůbec nejsem jistá: za rok by oba, Zbojník i Beruška, měli být jinde.

Zpátky u své rodiny, nebo v rodině nové, pěstounské.

Zbojník se po příchodu k nám tvářil jako naprostý suverén. Nebrečel, ani když se sedřel při pádu z kola do krve. Nebrečel, protože chlapi nebrečí. Pouštěl si televizi uprostřed noci, protože na to byl zvyklý. Nebyl ani chvíli v klidu. Byl přichystaný poprat se s kýmkoliv, kdo se mu nebude líbit. Nechat se obejmout, pohladit, to bylo pod jeho důstojnost.

Malý, šestiletý kluk, který dávno nevěří na dobro, natož na nějaká kouzla a Vánoce.

Beruška se v noci budila strašným pláčem. Zbojník vždycky vyskočil a začal jí utěšovat.

Tohle jsem za něj převzala jako první. Že jsem tady od toho, aby se mohl vyspat. Abych se postarala o jeho malou ségru.

Pomalu mi tuhle funkci předal.

A z Berušky se pod mou profesionální a důslednou výchovou stala malá Carevna.

Podej, přines, pofoukej, pomož.Tetó, tetóó, tetoóóóóó.

Nehne se ode mě. Motá se mi pod nohama, když vařím, chodí se mnou na záchod, sedí u vany, když se koupu. Češe mě, masíruje mi záda, chce mi čistit i zuby. Když jí, ječí na mě ať sedím u ní a krmí mě.

A Zbojník polevil. Tetó, tetóó, tetoóóóóó. Existuje vodník? Jak stárnou auta? Tady mě to bolí. Vždyť tam nic nemáš. Ale bolí to. Pofoukej mi to. Sedí mi v klíně, tulí se ke mně. Večer chce pohádku a přání o bleškách.

A začal věřit na dobro.

Jak to že jsou tady všichni tak hodný? Myslí tím prodavačku, doktorku, pošťáka. Tam kde vyrůstal, lidi hodný nebyli. Nikdo se na něj neusmíval. Nestalo se,aby nějaký soused řekl jejich mámě Vy máte ale krásné děti.

Mně se to s nimi stává pořád.

Vánoce.

Náš byt se změnil na dětskou dílničku a galerii.

Korálky, papírky a střípky se válí všude.

Připravujeme se na besídku. Zpíváme. Recitujeme. Pečeme.

" Jak se tomu říká? Cukroví? "

Besídka ve školce, maminky, tatínkové a já.

Fotím, natáčím a slzím.

Zbojník večer poskakuje s telefonem a mluví se svojí babičkou.

PROČ U VÁS NEMŮŽU BÝT?

ASPOŇ NA PÁR DNŮ?

Nikdo návštěvě nebrání. Sociální pracovnice je pro, Zbojníkovi se opravdu stýská.

Prosím babičku, aby to zvážila, aby si to nějak zařídila. Dovezeme ho. Je týden do Vánoc a zařízené to (zatím) není.

Zbojník se do telefonu rozbrečí.Pak přestane, protože kluci nebrečí. Nemůžu nic dělat, některá kouzla neumím.

Zmůžu se jen na to, že ho pohladím a řeknu mu, že jsem ráda, že jsou u nás. Že se mi to s nimi líbí.

Zdobíme byt a vyrábíme přáníčka.

Večer mi dává pusu a řekne: teto, já mám ze všech lidí nejraději tebe. Nezastírám, že se tetelím blahem. Jsem dobrá. Dobrej profesionál.

Jak se to stalo, zeptám se ho.

Koupila si mi toho robota a děláš dobrý řízky, odpoví.

Z druhé postele ječí Beruša. Lehni si, přikazuje mi a udělá mi místo ve svém pelíšku.Obejme mě a dá mi obrovskou mlaskavou pusu.

I letos budeme u Štědrovečerní večeře krájet jablko.

Jen ten můj Duch Vánoc má letos nějakou těžkou, hořkosladkou příchuť.

Autor: Marcela Tobiášová | sobota 17.12.2016 14:12 | karma článku: 35.93 | přečteno: 2671x

Další články blogera

Marcela Tobiášová

Děti na odpis - do roka a do dne

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.

5.6.2017 v 23:16 | Karma článku: 42.81 | Přečteno: 8831 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Otevřený dopis předsedovi ODS p. Fialovi

Vážený pane Fialo, pane profesore, obracím se na Vás jako na předsedu Občanské demokratické strany s prosbou o zodpovězení mých tří otázek. Jsem totiž trochu zmatená.

9.5.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.40 | Přečteno: 13494 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Prezident Klaus, premiér Sobotka a deset geneticky vadných dětí

Za svojí práci vděčím panu prezidentu Klausovi. Bez legrace. V roce 2012 mě upoutal svým vetováním zákona o ochraně dětí. Svým vyjádřením o tom, že o děti opuštěné vlastními rodiči nebo o děti, které jejich rodiče zanedbávali,

27.3.2017 v 11:05 | Karma článku: 43.42 | Přečteno: 10321 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Dny pěstounů a pěstouńat

Od začátku roku vyvedl Zbojník jen pár hloupostí. Proudem vody z injekční stříkačky (z malého doktora) sestřelil všechny žárovky v koupelně ( ony když jsou nažhavené a postříkáte je, tak lupnou), vypustil vodu z radiátoru

8.3.2017 v 9:00 | Karma článku: 36.79 | Přečteno: 1994 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Proč si president Miloš Zeman podřezává pod sebou větev?

President Miloš Zeman slíbil, že bude uvažovat o „bobříkovi mlčení“. Prý si všiml, že když mlčí, rostou mu žebříčky oblíbenosti,a naopak, když mluví, obliba klesá. Není se co divit, když se president svou mluvou dostává na dno!

28.6.2017 v 20:42 | Karma článku: 17.03 | Přečteno: 503 | Diskuse

Jan Ziegler

Žádné omluvy za kolonizaci, i ty podněcují islámský terorismus

Tito omlouvači bývají pokrytečtí a hlavně nebezpeční. Šíří totiž báchorku o zlém Západu a hodném rozvojovém světě, který údajně tolik trpěl pod koloniálním útlakem. Jenomže to je příšerné zlé nepravdivé černobílé vidění světa.

28.6.2017 v 18:35 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 625 | Diskuse

Vladimír Havránek

Prezident na Vysočině slíbil omezení sprostých slov a následně přirovnal premiéra ke svini

Miloš Zeman slíbil při dnešním setkání se starosty a zastupiteli v Jihlavě, že omezí své verbální projevy. To mu nezabránilo, aby vzápětí nazval premiéra Sobotku tímto hanlivým výrazem. Kam až lze v tomto úřadu zajít?

28.6.2017 v 13:35 | Karma článku: 23.10 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Máme se co učit

Nedostatek vody začíná trápit naši zemi. Pro zkušenosti se obracíme k Izraeli. Dobrá volba. Tato „pouštní“ země to s vodou umí. A mohla by nás toho spoustu naučit nejen ohledně hospodaření s vodou.

28.6.2017 v 12:48 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 463 | Diskuse

Pavel Vrba

Když dorazí temný stín

a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

28.6.2017 v 9:45 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 582 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5348

Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....  

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.