Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vanilka a ostatní

2. 03. 2016 14:38:18
Malou jsme si přivezli před šesti týdny. Vážila tři a půl kila a byly jí čtyři dny. Její máma jí porodila a po porodu odešla. Nedala jí ani jméno – a my se rozhodli říkat jí Vanilka.

Přivezly jsme si ji domů kolem desáté odpoledne. Plakala. Rozbalila jsem ji a přiložila si jí na prsa. Začaly jsme dýchat v jednom rytmu, malá se pomalu zklidnila, uvolnila a usnula.

Takhle spala následující dny. Kdykoliv jsem se ji pokusila položit do postýlky, spustila pláč. Můj muž mě střídal, abych se mohla umýt, nakoupit, protáhnout se.

Zpočátku jedla každé dvě hodiny.

Ve vaničce jsme jí koupali jen párkrát, jakmile se zahojil pupík, vzala jsem si jí sebou do vany. Nejdřív položenou na mém hrudníku, jen ve trošce vody, postupně jsme připouštěli víc a víc a malá se čím dál víc odvažovala uvolnit, protáhnout se, ponořit se. Dnes, v šesti týdnech, leží na vodě, usmívá se a začíná se vrtět, jako by chtěla uplavat.

Šest týdnů se náš život točí kolem ní. Krmím jí, když si řekne, koupeme se, když je krásně odpočatá, ven jdeme, když je dobrá teplota vzduchu. Spát chodím s ní, zatím jsem se od ní vzdálila třikrát – to, když jsem jela nakoupit. Nechodí k nám návštěvy, pouze jednou se zastavila moje mamka.

Poslední týden začala malá v noci krásně spát – usíná kolem desáté a budí se v pět ráno. Nakrmím jí a dám si jí vedle sebe do postele. Budí se s úsměvem, ví, že jsem vedle ní.

Od třetího týdne se usmívá. Její úsměvy jsou čím dál častější, kdykoliv se na mě koukne, usměje se. Když mě nevidí, zakřičí. Reaguje na můj hlas, ozvu se a ona zabrouká...

Byla už tisíckrát pusinkovaná od čelíčka po kotníčky, tisíckrát jsem si k ní přivoněla, tisíckrát jí k sobě přitiskla...

Je to šťastné usměvavé miminko – i přes nesledované těhotenství a špatný start do života.

Malá měla štěstí, že měla osvícenou sociální pracovnici a byla dáno do péče přechodného pěstouna místo do ústavu. Podle zastánců ústavní péče by bylo potřeba takové miminko nejdříve vyšetřit ( jak dlouho? ), pak nasadit léčbu ( jakou? ) a až po nějaké době ji dát do nějaké rodiny...nebo třeba ve třech letech do Dětského domova ...

V dětských centrech, jak se dnes jmenují bývalé kojenecké ústavy, je takových dětí stále dost.

Už několik let se snaží MPSV prosadit zákon, který by umísťování dětí mladších tří let do ústavní péče zakazoval.

Řada politiků je proti.

Například Jan Hamáček ( ČSSD), který zorganizoval seminář Budoucnost péče o ohrožené děti ( společně se svou kolegyní, místopředsedkyní zdravotního výboru Soňou Marksovou( KSČM)).

Jistě je náhoda, že většina pozvaných odborníků byli ředitelé Dětských center.

Na semináři varovala vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí v Brandýse nad Labem Hana Jandusová před případným zrušením dětských center a kritizovala, že MPSV dává přechodnému pěstounství přednost před jakoukoli jinou formou péče( rozuměj ústavní formou péče). Ano, KRITIZOVALA. A ano, vedoucí sociálně právní ochrany dětí, ta, která má děti chránit a pomáhat jim. A ano, ta která podává návrhy o tom, kam bude dítě svěřeno ...

Nejspíš je náhoda, že středočeský kraj má 5 dětských center a přechodné pěstouny, kteří jsou bez dítěte i několik měsíců....

Podporovatelé zachování možnosti dávat děti do ústavní péče často operují s tím, že poskytují pomoc pro maminky v nouzi. Například dětské centrum Kolín má 40lůžek pro děti a pět lůžek pro mámy. Znamená to tedy, že 35 dětí musí být v ústavu samo.

Dětské centrum poblíž Klaudiánovy nemocnice má kapacitu 24 dětí ve věku od 0 do 3 let a 1 mateřský pokoj pro matku a 1 dítě.

Podobně to mají i jiná dětská centra ...

Tento argument – že dětská centra poskytují pomoc i pro rodiče, prostě není relevantní. Zatím určitě ne.

MLUVÍ O TRANSFORMACI ÚSTAVŮ, O TOM, ŽE DNES JSOU JIŽ JINÉ NEŽ DŘÍV...

Ano, jsou hezky barevné, plné hraček a věcí. Ale – stále se tu střídají lidé a stále jde jen a pouze o ústavní formu péče. Děti jedí, když je čas k jídlu, koupou se, když je čas k mytí a jdou spát, když je čas na spaní. Ne podle nich, jejich naturelu a potřebě, ale podle ústavního řádu.

Kdyby se „naše“ malá dostala do ústavu a ne k nám, dnes by se ještě nesmála. Každý, kdo kdy navštívil kojenecký ústav, musel vidět, jak jsou děti v něm umístěné, jiné. Jsou hodné. Leží a koukají. Nebroukají, nevrtí se, nepláčou.

Nemají totiž proč – na podněty nedostávají řádnou odpověď.

Není v moci jedné tety, která má na starost pět dětí (ten lepší případ), vyhovět všem dětem. Dobrovolníci z kojeneckých ústavů vyprávějí o tom, jak se děti nesmí nad plán chovat, protože by si zvykly a pak by chování vyžadovaly. Dítě, které je bojovník a hlásí se o svou pozornost, se nechá vyplakat v jiné místnosti, aby nerušilo ostatní děti... V ležení a koukání.

Naše malá se toho za šest týdnů naučila strašně moc.

I to nejdůležitější: Důvěřovat světu okolo sebe. Ví, že je milována.

Ústavní péče dětem neprospívá.

Nemůžou-li být se svými rodiči, MUSÍ být dány do náhradní rodinné péče.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ti, kteří na ústavní péči profitují se nevzdávají. Je jistě náhoda, že se slovo Pěstoun stává pomalu synonymem pro krádež dětí. V různých prohlášeních se ztrácí základ: to, že mluvíme o dětech, které nemůžou zůstat ve svých rodinách a budou tak jako tak někam dány. Je dokázáno, že ústavní deprivace nenávratně poškozuje vývoj dítěte. Přesto naši vrcholní politici nejsou schopni zajistit základní právo dítěte - na dětství v rodinném prostředí.Nechtějí.

Fotografie jsou z Dětských center v středočeském kraji.

Autor: Marcela Tobiášová | středa 2.3.2016 14:38 | karma článku: 39.50 | přečteno: 8125x

Další články blogera

Marcela Tobiášová

Děti na odpis - do roka a do dne

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.

5.6.2017 v 23:16 | Karma článku: 43.07 | Přečteno: 9351 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Otevřený dopis předsedovi ODS p. Fialovi

Vážený pane Fialo, pane profesore, obracím se na Vás jako na předsedu Občanské demokratické strany s prosbou o zodpovězení mých tří otázek. Jsem totiž trochu zmatená.

9.5.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.47 | Přečteno: 13602 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Prezident Klaus, premiér Sobotka a deset geneticky vadných dětí

Za svojí práci vděčím panu prezidentu Klausovi. Bez legrace. V roce 2012 mě upoutal svým vetováním zákona o ochraně dětí. Svým vyjádřením o tom, že o děti opuštěné vlastními rodiči nebo o děti, které jejich rodiče zanedbávali,

27.3.2017 v 11:05 | Karma článku: 43.51 | Přečteno: 10407 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Dny pěstounů a pěstouńat

Od začátku roku vyvedl Zbojník jen pár hloupostí. Proudem vody z injekční stříkačky (z malého doktora) sestřelil všechny žárovky v koupelně ( ony když jsou nažhavené a postříkáte je, tak lupnou), vypustil vodu z radiátoru

8.3.2017 v 9:00 | Karma článku: 37.05 | Přečteno: 2062 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Maminka má pravdu

To jsou ty kamínky, co tu loni lítaly jako fotbalový míč krásné cikánské Denisy, říkám si u jezírka, kde se chystám poválet. Kamínky si jako frotáž vetknout do kůže, slunce ať šimrá, a poslouchat cvrkot kolem. ,,Tam nelez, sakra,

24.8.2017 v 2:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Libuse Palkova

Papež patří do pekla?

Podobné nadpisy čtu poslední dny nejen na tomto blogu a nestačím se divit. Ještě nedávno zde spousta blogerů tvrdila, že musíme bránit evropské křesťanské hodnoty a odvolávají se na křesťanské kořeny, a najednou tohle.

23.8.2017 v 21:03 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 669 | Diskuse

Jana Slaninová

Jednu noc osobním strážcem Moniky Babišové

Stála jsem kus za ní. Ona vedle svého chotě. Kousek jsem postoupila, abych viděla z hradeb vzácné bílé pávy, které právě vypustili do příkopu. V tom mi někdo vrazil do ramene nůž. Padla jsem na kolena a snažila se nůž vytáhnout.

23.8.2017 v 19:19 | Karma článku: 10.71 | Přečteno: 509 | Diskuse

Milan Radek

Mám strach že se ze mne stane chlapeček, brečí 4letá oběť genderismu

když přišla ze školky. Podle nového trendu se nerodí muži a ženy, ale můžeme si vybrat, tak učitelka v záchvatu korektnosti dětem předčítá o transgender lidech, kterých je asi 0.58%. Děti i dospělí trpí občas vzácnými nemocemi

23.8.2017 v 18:19 | Karma článku: 34.61 | Přečteno: 1048 | Diskuse

Pavel Nitka

Je načase, začít šlechtit nové domácí mazlíčky

Máme už pejsky malé i velké, pejsky vegetariány, kočičky s dlouhým chlupem i chlupuprosté, máme zakrslé králíky, ale začíná to být nuda. Chce to něco nového...

23.8.2017 v 14:02 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 389 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5362

Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....  

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.