Před časem měli známí přijmout do přechodné pěstounské péče chlapce, který měl velmi špatnou prognózu. Péče o něj by se dala zvládnout. Odmítli ho a odmítli ho i další přechodní pěstouni. Z nemocnice byl dán do ústavu a tam zemřel.
Byla jsem ráda, že jsem v té době byla obsazená. Já bych totiž byla ten blázen, který by přestal přemýšlet sám nad sebou a svou rodinou a miminko bych přijala.
Nejspíš si ani neumím představit, jak těžké by to pro nás všechny bylo, ale – chlapec by byl mazlen, houpán, milován a zemřel by v objetí.
A pak by vycházely články o tom, jak v přechodné pěstounské péči zemřelo dítě.
--------------------------
Sexuálně zneužívané děti mají specifické projevy. To, co jim dospělý dělá, jim může připadat normální – jsou na to zvyklé. Dostanou-li se tam, kde jim to „ nikdo nedělá,“ chybí jim to.
A tak se třeba zeptá, proč neděláš to co táta…
Pak následuje lékařské vyšetření, které odhalí nějaké trhlinky, modřinky… ale dítě si je mohlo udělat samo, protože „ dělám to vždycky, když se vzbudím, já musím.“
Pak si o tom vyprávíte a pak je Vám strašně zle.
Soudní znalec udělá posudek na rodiče, na dítě, pak se dá udělat další znalecký posudek.
Je nejednoznačný, zneužití je pravděpodobné, nedá se dokázat.
Za tu dobu, co uplynula, se dítě v péči pěstouna stabilizovalo, zahojí se mu zadeček, přestane se pokakávat ( podle rodičů nemoc střev), atd…
Trestní oznámení na rodiče nikdo nedá, protože je zneužívání neprůkazné.
Nejsou svědci.
Dítě sice řeklo to, co řeklo, ale rodič tvrdí, že si to vymyslelo. Že to je omyl, že si tam samo pořád něco strkalo…
Rodič si na facebooku postěžuje na to, že mu ukradli dítě. Neotiskne posudky znalců, do těch nikomu nic není.
Zkontaktuje ho „novinář“ a napíše článek.
O tom, jak se kradou děti.
Sociální pracovnici volá televize, že chce být na případové konferenci, kde se bude rozhodovat o tom, komu bude dítě svěřeno.
Sociální pracovnice to vzdá.
Nechce být ta, co krade děti.
Koneckonců, plat má mizerný, práce nad hlavu,proč si přidělávat starosti.
Podá návrh na vrácení dítěte do péče rodičům.
------------------------------------
Narodí se romský chlapec. Jde do kojeňákuku, potom do děcáku. Má tam už bratra a sestru.
Rodiče za nimi nechodí.
Pěstouni pro ně nejsou. Nikdo je nechce.
Když je nejmladšímu sourozenci pět, najde se rodina ve Francii, která má o něj zájem. Přijede na dva měsíce do Čech, seznámí se.
Podají si žádost o osvojení.
A vyjde článek o tom, že náš stát trhá sourozence.
Soud adopci neschválí, chlapec zůstane v ústavu.
Jejich další nový sourozenec je v jiném dětském domově, v tomhle už nebylo místo.
Jejich nejmladší sourozenec se právě narodil a je v kojeneckém ústavu.
Je veliká pravděpodobnost, že rodinná historie těchto dětí se bude opakovat ...
PS: Popisuju příběhy, které žiju, které se odehrávají tady u nás, v České republice.
