Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kecalka a Náfuka – příběh pokračuje

4. 12. 2015 11:52:03
Holky nám vešly do života před dvaceti měsíci. Tenkrát jsem je v rámci své profese přechodné pěstounky dostala do dočasné péče jako děti, jejichž maminka musí nastoupit léčení. Po několika týdnech se k mamce vrátily.

Za tři měsíce, v době, kdy jsem měla doma další dítě, jsem se náhodou dozvěděla, že jsou holky už měsíc v dětském domově. Po neuvěřitelných peripetiích jsem získala souhlas s tím, že je můžu navštěvovat ( souhlas může dát pouze rodič, tady rodič, kterému byly děti po určitém incidentu odebrány...).

Po předání miminka jsem je dostala do péče a přivezla jsem si je domů.

Je to pár hodin, co jsem je po patnácti měsících poslala dál, do jejich nového domova.

S Kecalkou jsem byla v její první školní den, Náfuce jsem byla na besídce v první třídě, v druhé i ve třetí ( před pár dny). Prožily jsme společné Vánoce s celou mojí rodinou, oslavily několikatery narozeniny a přivezly si domů štěně.

Od začátku jsme pracovali s třemi variantami toho, jak to vše může dopadnout: Návrat k uzdravené mamince, odchod do nové rodiny nebo dětský domov.

Nová rodina, úplně něco nepředstavitelného. " A budou jako vy? "

Dětský domov, určitě jiný, než ten, v kterém byly. Domov, kde jich nebude na pokoji osm a kde každá bude mít svou skříňku. Dětský domov, kde budou společně nakupovat a nebude tam viset jídelníček na celý týden a kde si budou moc vzít banán, když budou mít chuť a ne jen v době nařízené svačiny.

Uzdravená maminka... Můžu odpřísáhnout, že pomoc biologické rodině holek – tady pouze mamince, protože nikdo jiný neměl zájem – byla maximální. V létě probíhala intenzivní sanace, dokonce jsem mamince dávala peníze, aby mohla holkám koupit jídlo a vzít je na zmrzku. Sehnal se psychoterapeut, organizace pomáhající s bydlením, s prací. Paní docházející přímo do bytu a učící co a jak se má dělat.

Bohužel došlo k selhání ze strany mámy a bylo rozhodnuto o tom, že se k ní děvčata za stávající situace vrátit nemůžou.

Byl konec prázdnin a blížil se rok, kdy byly holky u nás.

Lidově, schla mi řepa....

Holky informaci, že se k mámě nevrátí, vzaly v klidu. V té době už mně a mé rodině věřily mnohem víc, než komukoliv předtím.

Chápaly to, co děláme – pomáháme dětem, kterým onemocní rodiče. Takových dětí je spousta. Viděly, kolik lidí se snažilo pomoc jejich mámě, viděly ten rozdíl v tom, jak se k nim chovám já a jak ona. Pochopily, že sliby jsou sliby a poznaly, jaké to je, když se doma vaří, chodí se na procházky, teče teplá voda, nekouří se v bytě ...

Samozřejmě pochopily i výhodu toho, když má člověk peníze – můžou jet na školní výlet, mají boty, které je netlačí atd...

Na začátku září jsme měly varianty dvě, dětský domov nebo nová rodina.

Nezbylo nic jiného než použít kouzlo. Musíte si hodně přát, přání napsat a pak doufat ... Holky napsaly své přání do deníčku.

Bylo to neuvěřitelné, ale po pár dnech jsme v ZOO potkaly známé, kteří úplnou náhodou studovali na pěstouny. Pěstounská škola je náročná, kromě jiného se tam učí i jak poznat lhaní a zloděje a taky jak pomáhat třeba při pokakávání nebo ubližování si ...

No a za pár dnů k nám už teta Kamča se strejdou Filipem přijeli na návštěvu, aby si s námi o pěstounství povídali. Vzali holky na pohár, abych si od nich chvilku odpočinula a za týden se přijeli podívat, jak Náfuka hraje fotbal... A když udělali zkoušky na pěstouny a přemýšleli, jaké si vezmou děti, vybrali si Náfuku a Kecalku.

„ Nás?“

„ Teta Kamča si vybrala zrovna nás? „

„ Jak je to možné? Ona si myslí, že sem šikovná?“

„ Oni nás opravdu chtějí? OPRAVDUUUU?“

Nejdřív jsme strávili společný víkend na horách, pak jeli poprvé k tetě a strejdovi na víkend. O podzimních prázdninách tam byly dokonce čtyři dny, prohlédly si školu, seznámily se s panem ředitelem a se sousedy a skamarádily se s pejskem, který na ně v novém domově čekal.

Vyrobily jsme kalendář, kde holky na střídačku odškrtávaly dny, kdy se od nás budou stěhovat.

" A až za tebou přijedeme, půjdeme spolu do sauny? "

" A tvoje mamka bude už vždycky naše babička? "

" Až budeš mít nějaké jiné děti tak přijedu a pomůžu ti s nima, jo? "

Postupně jsme převáželi věci, holky se zabydlovaly v novém pokojíčku a když jsme pro ně naposledy jeli, vařily nám ve SVÉ kuchyni kafe.

Den D nadešel a tak jsme šli všichni na slavnostní oběd.

A pak se ozval zvonek, holky zaječely UŽ JSOU TADY a odjely.

Zbyl mi po nich v pokojíčku neskutečný binec a spousta věcí, které, jak mi obě nakázaly, jim mám přivést.

My se totiž neopouštíme. Zůstáváme jim nablízku formou dopisů a občasných návštěv. Uvidíme, jak dlouho nás budou potřebovat. K Vánocům ode mne dostanou deník života u nás, povídání o tom, kde s námi byly a co zažily.

Neztrácí nás.

Já a moje rodina jsme pro ně byli první lidé, kterým uvěřily, že se na ně můžou spolehnout. Do svých sedmi a osmi let vystřídaly osm různých míst, nejčastěji azylových domů. Na to, co zažily a prožily se my, „ normální“ lidi díváme v kriminálkách a zdvíhá se nám u toho žaludek. Jsou poškozené, rozbité a nikdo není schopen říct, zda se někdy opraví. Informace nasávají jako houba. Vědí přesně, co si kde můžou dovolit a je pro ně přirozené využít každé situace a každého, kdo se nechá.

Daly mi pusu a odjely.

Jediné, co mi teď běží hlavou, je ZVLÁDLI jsme to.

UF.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nová rodina – teta a strejda – byli vybráni krajem. Nejdřív jsme se seznámili my dospělí a naplánovali, jak bude vše probíhat. Čím je dítě starší, tím pomaleji a pečlivěji probíhá zvykání a postupné předávání. Přestože holky byly nadšené a moc se těšily, došlo u nich k regresi a objevilo se počůrávání, pokakávání, sebepoškozování. Vše jsme konzultovali s novými pěstouny, psychologem i psychiatrem. Tento poslední týden se nic z mnou zmiňovaných projevů už neobjevilo. Myslím, že holky byly na předání připravené úplně nejlépe, jak to jen šlo. Celý proces od seznámení trval dva a půl měsíce.

Díky tomu, že Novela zavedla profesi přechodného pěstounství, dostaly dvě malé holky šanci na dětství.

Jsou věci, které lze prožít jenom v rodině.

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/396455/Unava.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/413874/Jedeme-dal.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/426756/Mlha-a-slzy.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/444497/Kecalka-a-Nafuka-v-dalsim-roce.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/460903/jak-to-chodi-se-starsimi-detmi.html

Autor: Marcela Tobiášová | pátek 4.12.2015 11:52 | karma článku: 31.68 | přečteno: 2841x

Další články blogera

Marcela Tobiášová

Děti na odpis - do roka a do dne

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.

5.6.2017 v 23:16 | Karma článku: 42.81 | Přečteno: 8831 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Otevřený dopis předsedovi ODS p. Fialovi

Vážený pane Fialo, pane profesore, obracím se na Vás jako na předsedu Občanské demokratické strany s prosbou o zodpovězení mých tří otázek. Jsem totiž trochu zmatená.

9.5.2017 v 11:22 | Karma článku: 43.40 | Přečteno: 13494 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Prezident Klaus, premiér Sobotka a deset geneticky vadných dětí

Za svojí práci vděčím panu prezidentu Klausovi. Bez legrace. V roce 2012 mě upoutal svým vetováním zákona o ochraně dětí. Svým vyjádřením o tom, že o děti opuštěné vlastními rodiči nebo o děti, které jejich rodiče zanedbávali,

27.3.2017 v 11:05 | Karma článku: 43.42 | Přečteno: 10321 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Dny pěstounů a pěstouńat

Od začátku roku vyvedl Zbojník jen pár hloupostí. Proudem vody z injekční stříkačky (z malého doktora) sestřelil všechny žárovky v koupelně ( ony když jsou nažhavené a postříkáte je, tak lupnou), vypustil vodu z radiátoru

8.3.2017 v 9:00 | Karma článku: 36.79 | Přečteno: 1994 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Zlato ve sklenici a vlahé podvečery

Ve chvíli, když komáři začnou pískat tenkou písničku, je čas na objevení zlata na dně sklenice a slastného mhouření kočičích očí. Nad blízkým močálem se nese žabí zpěv a můry hledají své cesty ke světlu.

28.6.2017 v 21:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Filip Vajdík

Cvičením se nedá zhubnout

Při cvičení spálíš hodně energie, možná dokonce i spálíš nějaké tuky. A proto pak dostaneš větší hlad a tuky si doplníš. Nejlepší metodou hubnutí je podle mě přerušovaný půst (intermittent fasting).

28.6.2017 v 21:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 110 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Vymysleli papeže lidé?

V některých křesťanských kruzích je dnes dost často slyšet, že papež Bergoglio není ani křesťanem. Kým je ve skutečnosti tento člověk? Kdo si vymyslel papežství, Bůh anebo lidé?

28.6.2017 v 20:04 | Karma článku: 7.86 | Přečteno: 292 | Diskuse

David Vlk

Kdo má furt prát ty moje hadry???

Žena prostě nechápe, že moje tričko s límečkem XXXL je velké jako hubertus nějakého L-kového trpaslíka a moje sexy trenky s jemným proužkem jsou ušity z hektaru kvalitní bavlny.

28.6.2017 v 17:19 | Karma článku: 20.14 | Přečteno: 506 | Diskuse

Pavel Nitka

Ten dělá to a ten zas tohle aneb Jak to může někoho bavit?

Jak může někdo jen tak koukat na debilní seriál, když může večer trénovat na triatlon? Proč někdo brzo ráno vstává a jde moknout s udicí k rybníku, když může v klidu spát? A proč někdo čte detektivky, když si může číst ve slovníku

28.6.2017 v 15:17 | Karma článku: 18.63 | Přečteno: 808 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5348

Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....  

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.