Zneužití " Norské kauzy," plácání do větru a patologie

Přelouskala jsem několik knih na téma sociální patologie. Cílem bylo pochopit biologické rodiče, jejichž děti  jsou nám svěřovány a ejhle, já začala rozumět našim politikům.Zajímám se o veřejné dění. Sleduji politiku.

Občas v němém úžasu zírám na záznamy ze sněmovny.

Při čtení novin si vzpomenu, co ten který politik na dané téma pronesl před rokem, nebo jak hlasoval. Jak umí pružně reagovat a měnit své názory! To je vývoj!

Je zajímavé sledovat jedince, jaké cesty si vybírají k získání vyšších postů.  Politik musí být vidět a slyšet. Je jedno, co říká, hlavně když na sebe upozorní.  Hlavně když se o něm mluví. V politice neexistují lži, pouze špatně pochopená fakta. 

Nerada ztrácím čas. Když někdo plácá nesmysly, mám tendenci skákat mu do řeči a obeznámit ho s fakty. 

Nejsem sama, komu občas hrozí vyvedení z jednání sociálního výboru. 

Domnívám se, že politik je zaměstnanec státu a je výborně placený. Placený za to, že si ověřuje fakta o tématech, o kterých jedná, placený za to, že dělá dobře svoji práci. Vadí mi politici, kteří zbytečně ztrácí čas nesmyslnými návrhy a navíc ukazují, jak málo znají danou problematiku.

Vadí mi, rozčilují mě a uráží mě.

Paní Jitka CHalánková se dokázala bravurně medializovat na "Norské kauze". Tady zbývá jenom smeknout. Navíc vypadá, že se angažuje opravdu z přesvědčení, že tomu věří , že je schopna posoudit, o co v příběhu jde a co je pro dané chlapce  nejlepší. 

Co jí ale nemůžu věřit, je její bití na poplach a strašení hrozbou odebírání dětí v našem státě bez důvodu. Paní Chalánková je poslankyní, sedí v sociálním výboru a má možnosti jak zjistit, jak náš stát pracuje. A ověřit si, jaký kus práce byl v péči o ohrožené děti po schválení novely odveden. 

Má možnost ověřit si fakta. Zjistit, zda v naší zemi klesá nebo stoupá procento odebíraných dětí. Ověřit si, zda stoupá nebo klesá procento týraných dětí. Než začne politik navrhovat, že křivé obvinění z týrání by mělo být trestným činem, měl by se zamyslet i nad tím, zda nenahlášení týrání není větší problém než nahlášení " pro jistotu." Ano, křivé obvinění dokáže strašně zkomplikovat život. Nenahlášením týrání můžeme dítě zabít.

Další bod, který svědčí o naprosté naznalosti problematiky NRP ( a protože vím, že paní Chalánková není neznalá tak přemýšlím, kam tím směřuje...) a který paní Chalánková vložila sociálnímu výboru jako téma k projednání je návrh " povinnost pěstouna pracovat." Pěstoun by neměl být existenčně závislý na odměně pěstouna. Tuším, že nám brzy objasní, jak to myslela. Všichni víme, že kdo převezme deprivované dítě, musí se mu maximálně věnovat. Rok, dva, pět...  Možná paní poslankyně podá návrh, aby pěstouni prokazovali, že jsou schopni uživit se i jinak, než staráním se o děti. Možná nám předloží nějaké testy, prošetří majetkové poměry, poptá se na nás u bývalých zaměstnavatelů, prolustruje naše daňová přiznání....

Moment, že tohle všechno už stát dělá? Opravdu, FAKT ???

Já vím, že to paní poslankyně myslí dobře. Například návrh, že se sourozenci nesmí dělit. Ono to opravdu zní smysluplně ...dokud si nepročtete FAKTA o procentu matek, které rodí a své děti odkládají... Náš Vítek je pátým dítětem čtyřiadvacetileté matky, která je momentálně znovu těhotná ( mezi námi, matka není z menšinového etnika).  Tak co, je tu někde pěstoun, který chodí do práce a zvládne péči o pět, za pár měsíců o šest, o sedm, o osm....dětí? Není, FAKT ???

Respektování biologické rodiny nám nařizuje zákon. Ovšem ne za každou cenu, ale v zájmu dítěte. Paní poslankyně by ráda zákon změnila. Dítě PATŘÍ rodičům. Paní poslankyně se určitě po dobu několika týdnů nestarala o týrané dítě a nezkoušela respektovat práva jeho rodičů. Ono si totiž někdy opravdu musíte vybrat. Dítě Vám samo neřekne, co se mu dělo, když žilo s rodiči. Můžete to odhadnout, zkusit zjistit to za pomoci odborníka. A použít své znalosti, svůj úsudek ( jsem jako pěstoun prověřená, poučená, proškolená...). 

Jo jo, když se vám po návštěvě rodičů dítě klepe, nebo začne počůrávat, ječí ze spaní, nebo se pokadí ( v devíti letech) a hovínkama si hezky potře obličej, to se na další návštěvu rodičů opravdu těšíte. Dítě ještě víc.

A tím se dostáváme k funkci doprovodných oranizací. Tady jde podle paní Chalánkové o obrovský byznys. Ponechme stranou, že my pěstouni nejsme idioti a vybereme si organizaci, která za státní příspěvek 48 000kč na rok a na rodinu odvádí služby, které potřebujeme.  Získat oprávnění k tomu, dělat doprovodnou organizaci není úplně jednoduché. Organizace jsou pod pečlivým dohledem krajů, musí vysvětlit každou korunu, kterou někam investovaly. Tak například ta naše nás každý týden doprovází na setkání s biologickou matkou nám svěřených dětí. Vysokoškolsky vzdělaná pracovnice přijede na místo, které na setkávání horko těžko sháněla, protože místnost na OSPODU není k těmto účelům ( každotýdennímu styku) úplně ideální. Půl hodiny k nám jede, hodinu pobývá s matkou a dětmi, půl hodiny jede zpátky. Už to tak běží pět měsíců a ještě nějakou dobu bude. Dvakrát do měsíce jezdíme s dětmi k psychologovi. Pomáhá to jim i nám. Psychologa hradí doprovodná organizace. Ta nás má také za úkol kontrolovat. Ve chvíli, kdy cítí ( a zase: jsou to školení pracovníci s odpovídajícím vzděláním a pod kontrolou kraje a státu), že potřebujeme pomoc, zasahuje. Ono se totiž v životě může stát cokoliv, onemocní Vám rodiče, partner skončí v práci, zemře Vám přítel ... a to všechno se odráží na tom, jak zvládáte svou práci pěstouna. Můžete využít respitní péči, která se nejčastěji vybírá ve formě tábora o letních prázdninách, tzn, že pokud pošleme nám svěřené děti na tábor ( určený pro děti z NRP), zaplatí za ně organizace něco kolem deseti tisíc. Dále nám oraganizace musí proplatit povinné vzdělání v rozsahu 24hodin. Vybrala jsem si třídenní seminář ( 24 hodin) za 7 200Kč. Téma mě zajímá, přednášející je kapacitou v oboru. Ubytování a stravu si hradím sama.  To jsme na částce kolem 40 000Kč ( doprovod při setkání s bio 300Kč/ jedno setkání, psycholog děvčata 500Kč/ jedno setkání,  1x supervize , povinné vzdělání pro mě a mého muže) na rok a naši rodinu... 

Možná se pletu, ale kdybych chtěla provozovat " velký byznys," určitě nepůjdu tohle cestou...spíš se dám na politiku, nemyslíte? 

Spojit " Norskou kauzu" se snahou otevřít novelu a vtěsnat do ní změny podporující další fungování ústavů je výborný marketingový tah. Získávat informace pomocí facebookové stránky a stížnosti jednotlivců ( kteří např. neprošli sítem pro to, aby se stali pěstouny na přechodnou dobu) vydávat za fakta, je ...primitivní.

Navrhnout několik nesmyslů a tím zakrýt tím to, o co přesně jde, je mistrné. Věřím tomu, že v ústavech dělají pro děti maximum. Jenže to maximum je ohraničeno tím, že (v ideálním případě) má " teta" na starosti pět dětí a navíc stanovenou pracovní dobu, tudíž prostě nemůže dát dětem to, co jim může dát pěstoun. Také věřím tomu, že ústavy jsou krásně vybavené, v krásných budovách, které vždy někomu patří ... 

Politika je služba státu. Baví mě a zajímá. Podle statistiky je mezi politiky až 40% jedinců se sociálně patologickými rysy. Sociální patologie je označení pro jevy a druhy chování, které nejsou v souladu s morálními, sociálními či právními normami. Chování takových jedinců naše společnost považuje za nemorální, špatné a pohoršující.

Docela to sedí, ne?