Zbývá pár dnů - aneb Proč běhám já VI.

Tak se to blíží. Konec prázdin. Nějak rychle to uteklo. Letošní léto po deštivém začátku ukázalo svou lepší tvář. Doufám, že sílu slunce a chuť čerstvě natrhaných jahod, meruněk, rybízu a dalšího ovoce a vůni rajčat a paprik a okurek budu cítit hodně dlouho. Co určitě pocítím je píchání v boku a křeče v nohách a to zaslouženě. Na začátku léta jsem si dala za cíl uběhnout závod WE RUN PRAGUE a tím, že to zvládnu si vůbec nejsem jistá. Nekecám. Přestože jsem z východních Čech, nelenila jsem, zajela jsem si na výlet do Prahy a trasu závodu jsem si prošla. Jak podotkla má dcera, i tramvají se to zdá dost daleko.

Startuje se 31.8 v 16.00 v Žlutých lázních, běží se podél Vltavy, okolo Tančícího domu, přes Václavák, Prašnou bránou na Staroměstské náměstí a zpátky. Krásná trasa. Na půl denní procházku, hlavně pro nás,vesničany. Faktem je, že běh takovými místy s několika stovkami dalších nadšenců, bude neopakovatelný zážitek. Pro mne vůbec první závod v životě, v městě, které miluju a navíc v roce, kdy mi bude čtyřicet.

Letošní léto je pro mě zlomové. Před pěti lety nám do života zasáhla tragická nehoda. Nevěděla jsem, co bude dál. Zda dokážeme držet při sobě. Zda zvládneme sdílet bolest, neobviňovat se navzájem, zda se nám náš život nerozpadne ještě víc. Jestli zůstaneme spolu. Já a můj manžel. Naše děti.

Letošní léto jsem si dokázala užít. Naučila jsem se radovat z maličkostí. Směju se. Často a nahlas. Zabývám se tak přízemními starostmi, jako je to, jestli mi to sluší. Myslím na budoucnost. Těším se na ni.

Běhání je pro mě (kromě jiného) i obranou proti nemoci, která mi sebrala pár let života. Byly dny, kdy jsem již nevěřila tomu, že se někdy budu hýbat bez obrovské bolesti. Můj dík patří paní doktorce Pechanové z Bulovky. Jdu k ní na kontrolu druhého září a doufám, že jí budu vyprávět o tom, jak jsem zvládla svůj první závod. Kdyby mi někdo v době, kdy jsem se na ní poprvé obrátila o pomoc řekl, že se jí jednou budu chlubit závodem v běhu, nevěřila bych tomu. Myslela bych si, že je blázen.

Mám díky běhání výbornou náladu. Není pro mě problém doběhnou k našim, i když bydlí na druhém konci města. Po několika měsících chození jsem se rozběhla. Za poslední týdny jsem byla v lese tolikrát, kolikrát ne za svůj život. Mám nastudované příručky od Miloše Škorpila, naučila jsem se protahovat podle běžecké abecedy, přečetla jsem si dokonce i knihu O čem mluvím, když mluvím o běhání od Haruki Mukaramiho. Začala jsem pít iontové nápoje ( voda prý při běhu není to pravé) a koupila jsem si nové boty. Poprvé v životě jsem si je nevybírala jen podle vzhledu, ale tak, aby pasovaly k mému typu nožní klemby a stylu dopadu. Snažím se běhat uvolněně, dívat se před sebe, mít správně dané ruce. Teorii mám zmáklou.

Praxe je horší. Letošní léto je nádherné a mně je pořád ještě lépe u vody než na běžecké trati. Opravdový trénink, na asfaltu, jsem flákala a teď, když zbývá pár dnů, tak si říkám, jestli jsem na sebe přece jenom neměla být tvrdší. Na druhou stranu, běhat jsem začala proto, aby mi bylo fajn. Proč by mi měl běh přinášet stres do života?

Doufám že na startu bude víc mně podobných, těch, kteří si jdou "jen" zaběhat, zkusit si, jaké to je patřit k téhle partě. V cíli na mě bude čekat moje rodina, můj muž, dcera a syn, pár kamarádů. Slíbili, že kdybych měla doběhnout úplně poslední, budou na mě pyšní.

Zbývá pár dnů a já se trochu bojím. A hodně těším.

Přeji krásný zbytek léta, hodně sluníčka a co nejvíc smíchu !

http://marcelatobiasova.blog.ona.idnes.cz/c/356556/Muj-prvni-honorar-aneb-Proc-beham-ja-V.html

http://marcelatobiasova.blog.ona.idnes.cz/c/351702/Beh-starnouciho-muze-aneb-Proc-beham-ja-III.html

http://marcelatobiasova.blog.ona.idnes.cz/c/356729/Touha-vyhrat-aneb-proc-beham-ja-IV.html