Už mě nebavíte, omezení tupci.

Nebaví mě to. Spíš naopak - začíná mě to pěkně štvát. Omezení tupci, homofobici, rasisti, puritáni, zakomplexovaní jedinci, zloději ...

Máme prezidenta, který se nechá dovést na Sněžku autem a zapálí si cigáro. Najde se u nás v republice jeden jediný kluk, který by chtěl být jako on? Jako prezident, vzor, vrchní velitel ozbrojených sil, morální autorita ?

Máme vládu, která nemá důvěru. Kdy jsme naposled takovou měli? Vládu, které jsme věřili? A jací jsou naši ústavní činitelé? Obtloustlí obstarožní pánové, zvyšující si své ego luxusními auty a několika domy, kteří nikdy nemají dost. Projevy z parlamentu se dají pouštět jako grotesky. Uvědomují si, že je někdo vidí? Připadají si všemocní, když tam stojí a plácají nesmysly?

Mám svou teorii. Dobrým politikem může být jen ten, kdo už má všeho dost. Kdo už nechce víc peněz, víc baráků, víc všeho. Ten, kdo něco viděl, zažil a zná. Ten, kdo procestoval kus světa a ví, že si u nás nežijeme špatně. Ten, kdo netrpí pocitem, že musí mít víc, aby za něco stál. Ten, kdo je člověkem, osobností pro to, co ví, ne pro to, co ví na někoho.

Většina našich politiků vyrostla za totality. Kdo něco chtěl mít, musel být svině. Ten, kdo se choval čestně, obstál jenom sám před sebou. Jenom?

Šance naší republiky je v těch, kteří nyní studují, cestují po světě, rozhlížejí se. V těch, které často kritizujeme, dokonce všichni víme, jak je to špatné se vzděláním, jak podvádějí při maturitách, jak je snadné dostat se na vysokou školu. Pokud někdo z mladých řekne svůj názor, sjedeme ho s tím, že ještě nic neví. O životě, o tom, jak to chodí.

Mám kamarádku Petru, která před pár dny přijela z měsíčního pobytu v Keni. Byla tam se svými dvěmi dcerami, deset a osm let. Ty holky se koupaly v oceáně a bydlely v luxusní vile. Ale také navštívily místní školu, kde děti seděly na dřevěných bednách a nikdy neviděly počítač. Děvčata byla u lidí, kteří se o vilu starají. Byly u nich doma, v hliněné chýši s kotlíkem uprostřed a jedly s nimi jejich jídlo. Jediné za den.

Tyhle holky budou něco vědět. O světě, o tom, co je důležité.

Tato kamarádka adoptovala na dálku holčičku z Etiopie. Její dcery vědí, proč jí maminka posílá peníze a mají radost z každého dopisu, který od holčičky přijde. Ne, Petra není sluníčková. Vlastní úspěšnou firmu a tvrdě pracuje. Je ale lidská a vychovává své děti k rozhledu, pokoře a práci. 

Otevřu noviny a jsou plné keců o homosexuálech. Někdo řve, že proti nim nic nemá, ale ať na sebe neupozorňují. Další vříská o tom, že nejsou normální. A co je normální? Premiér a domina? Kdyby ženy nevyšly do ulic, možná by neměly ještě dnes volební právo. Lesby a gayové chtějí stejná práva jako máme my, heterosexuálové, a to hlavně ke vztahu k dětem. K těm, které vychovávají se svými partnery. Chtějí, když bude jejich dítě nemocné, mít plné právo vědět, co mu je. Coming out je pořád stále těžký. Znám rodinu, kde své zaměření tají syn. Znám rodinu, kde to tají dcera. Tyto dvě dospělé děti znám a vím to o nich, protože se dívám kolem sebe. A mluvím s nimi. A mluvím se svými dětmi. Ty nikdy nenapadne, dívat se na někoho zkrs prsty jen proto, že je jiný než ony. Cože? Homosexuálové by neměli mít děti? Protože to tak příroda, nebo chcete-li Bůh zařídili? Víte kdo by neměl mít děti? Matky, které nepřestanou fetovat ani v těhotenství a pak porodí kilový uzlíček v absťáku, otcové, kteří matky svých dětí mlátí, rodiče, kteří zneužívají a prodávají své děti nebo je někde pohodí nebo ...mám pokračovat?

Navštívili Ti, kteří píší slohy o tom, že homosexuální dvojice může poškodit vývoj dítěte, někdy dětský domov nebo kojenecký ústav? Kdyby ano, viděli by děti, opuštěné děti, kterým je srdečně jedno, jakou sexuální orientaci bude mít ten kdo si je vezme domů, hlavně že budou mít někde své doma.

Nikdy mě nenapadlo soudit lidi podle barvy jejich kůže. Co se to s námi děje? Těch keců o cikánech,kteří nepracují, o vietnamcích, kteří nám práci berou, o rusech, kteří skupují naše domy ... Proč každej nezačne sám u sebe, nepřemýšlí o tom, jak svůj život zlepšit, jak pomoc slabším, nemocným. Je toho tolik, co může člověk udělat, aby se cítil líp.

I tady na blogu je spousta těch, kteří vědí nejlépe, co by měli druzí dělat nebo nedělat.Kdo z nás může teď z fleku a bez příkras říct, že nikdy nic neukradl, že nikomu neublížil, že koná dobro, nejen pro sebe, ale i pro druhé ? Co kdybychom se nad tím alespoň zamysleli ? 

Sláva knedlíkům, telenovelám, krásným fotkám a příběhům ze života o dětech, mužích a ženách. Ty alespoň neubližují.