Co máte všichni s tím běháním - aneb Proč běhám II.
Zaregistrovala jsem se na Stob. Poctivě vyplňuji to, co jsem za den snědla.
Jogurt s banánem a kousky mandlí. Troška medu. STOP! Červený semafor. " Pro tebe nevhodné. Dej si bílý jogurt s LŽIČKOU vloček. Neslazených," radí mi web. Večer si nalévám skleničku bílého vína. Suchého. STOP !!! Kdyby mohly semaforky v dietním programu houkat, rozeřvaly by se : " Pro tebe NEPŘÍPUSTNÉ. Dej si vodu !!!"
Nedokážu to. Nedokážu odměřovat si porce a tvářit se při konzumování Cottage a soji, že jím Roquefor a flank steak. Poznám rozdím mezi 30% a 40% smetanou ... A hádejte, která mi chutná víc.
To je důvod proč běhám. Proč funím, potím se, píchá mě v boku, nemůžu popadnout dech. Běhám, protože chci jíst. Ano, běh mi přináší i úžasný pocit. To když vidím dveře našeho domu, vylezu dvacet schodů od hlavních dveří do chodby, sundám tenisky a v obýváku sednu na gauč. To mám skvělý pocit. Pak si vlezu do vany a jsem na sebe pyšná. Po dvaceti minutách přemýšlím, jestli se mi podaří z vany vylézt.
Běhám. Mám tenisky a elasťáky, tričko a čelenku. Pot v očích totiž pálí. Uzavírám sama se sebou dohody - doběhni až k tomu stromu, k támhle tomu patníku, za zatáčku...
Už mi nedělá problém někam dojít pěšky. " Pojďte se aspoň projít, " nutím svou mamku a dceru po nedělním obědě. " Jeď a já tam doběhnu," říkám manželovi, když se chystáme ke známým.
iDnes vyhlásila soutěž. Blogerka, která napíše nejlepší blog o běhání poletí do San Franciska. Na půlmaraton. Je to jak znamení, znamení, abych dál běhala a dál psala. S obojím jsem začala v lednu ... Neběhám a nepíšu proto, abych vyhrála. Běhám, protože se chci líbit a píšu, protože mě to strašně baví. Píšu, protože když mě někdo pochválí, že jsem ho pobavila, nebo že se v mém psaní poznal a nebo dokonce - že jsem se svým psaní dotkla těch nejskrytějších strun a ty struny zazněly, tak mě to strašně povzbudí.
Přihlásila jsem se na běh WE RUN PRAGUE. Na tričko jsem si nechala vytisknout motto PODLE SEBE. Neběží se mnou ani můj manžel,ani moje dcera, syn, ani žádná kamarádka ... Jen já. Já sama. Jen nevím, jestli to zvládnu.
Běhám, protože při běhu nacházím sama sebe, sama sebe překonávám. Hádám se sama se sebou, přemýšlím o sobě. Kam vlastně směřuju? Co je pro mě důležité? Kam až chci dojít?
Na rovinu říkám, že se bojím létat. San Francisko je pro mě nepředstavitelné. A dvacet kilometrů někde v cizí zemi úplně science fikcion.
Život si s námi někdy pěkně hraje. Jsem jiná, než jsem si ve dvaceti myslela, že budu. Život mi předhodil pár lekcí o tom, co je a není důležité. Nic není zadarmo a přitom - ty nejlepší věci zadarmo jsou.
Já, která se v patnácti vyhýbala při tělocviku patnáctistovce sním o půlmaratonu. Představuju si, jak probíhám cílem. A jak jsem pyšná, pyšná sama na sebe. Pro ten pocit vítězství sama nad sebou běhám.
A taky proto, abych měla hezkej zadek.
Přeji krásnou slunečnou středu!
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/338672/Beh-starnouci-zeny-aneb-Proc-beham-I.html
Marcela Tobiášová
Šest týdnů ve Španělsku
Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.
Marcela Tobiášová
O pinďourech a pipinkách
Jestli Zbojníka poté, co přišel k nám, něco zmátlo, tak to, že žena(já) má stejná práva jako muž(můj). Tedy, že mám svoje peníze, řídím auto, přepínám televizi a rozhoduju o tom, co budeme dělat.
Marcela Tobiášová
Už jsi máma?
Beruška a Zbojník, děti, které máme v pěstounské péči, mají svou rodinu. Skoro každé dítě, které je u nás v systému náhradní rodinné péče, rodinu někde má. Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si
Marcela Tobiášová
Děti na odpis:Konečná (?)
Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové
Marcela Tobiášová
Děti na odpis - do roka a do dne
Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Počasí v Česku opět ovlivní saharský prach. Vytvoří oblačnost, sníží teploty
Počasí v Česku dnes opět ovlivní saharský prach. Vytvoří oblačnost, se kterou nepočítaly...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Prodej pozemek Bydlení, 2415m2, Heřmaničky, Karasova Lhota
Heřmaničky - Karasova Lhota, okres Benešov
2 960 000 Kč
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5609x
Seznam rubrik
- Pěstounství
- Svět kolem ...
- Povídky
- Já a moji bližní
- Básničky
- Trochu erotiky...
- Foto - blogy
- Já v kuchyni ...
- Rok Čtyřicítky
- Nezařazené