Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Léto a Rozkoš

Nepatříme mezi chataře ( nemáme chatu), ani trempy ( pod širák mě nikdo nedostane), přesto máme svojí " osadu" a v ní postel (manželskou), kuchyňku a dokonce i koupelnu.

Ano, máme karavan. Každé jaro ho vytáhneme z garáže, odvezeme na břeh Rozkoše, uklidíme ho, přivezeme ledničku, nádobí, jídlo a užíváme si. Máme místo za hráze, což zaručuje čistou vodu minimálně do půlky srpna, jsme pod borovicemi, takže ve stínu, třicet metrů od nás dva tenisové kurty, hřiště na beach volejbal, o kousek dál ohniště. Pohoda a klid.

Každé jaro proklínáme sami sebe, protože jsme na podzim opět neudělali to, co bylo potřeba. Vždy plánujeme, jak karavan uklidíme včas, zkontolujeme eventuální díry, odvozíme čaje, sušenky, polštáře, umejeme předsíň. Každý rok karavan uklízíme na poslední chvíli, většinou v dešti a to tak, že ho zavřeme, převezeme a je to.

Letos bylo dlouho ošklivě a tak jsme se do jeho odvozu na Rozkoš vrhli až minulý týden. Manžel ho ve středu převezl a v sobotu ráno jsme se při vidině krásně stráveného víkendu rozjeli směr přehrada.

Nadšení nás přešlo při otevření dveří.

Měli jsme návštěvu.

Myš, myšáka, možná celou rodinu.

Kdo to nezažil, neumí si to představit. Sežrali matraci, polštáře, papírové pytle. Vlezli do uhlí na grilování, igelitových tašek, skříňky s věcmi na sport, chutnali jim batohy, vaky na rakety, knížky, péřové spacáky, sedáky na lavičku, potah na manželovo oblíbené polohovací křeslo.

Nejdříve jsme to brali s humorem. Po několika hodinách vyndávání věcí a zjišťování škod nám humor docházel. V jednu jsme si šla lehnout na sluníčko a doufala, že i můj muž na chvíli přestane.

Ale to ne. Byl v ráži. Znáte to. Nedá vám to. Nemohla jsem jen tak ležet, když on uklízel.

" Nemůžeš si dát chvíli pauzu?"

" Ne, ale ty si klidně lehni."

" Jasně, aby tu všichni viděli jak ty makáš a já se válím."

" Co ti vadí?"

" Nic, ale chci se chvíli opalovat."

" Tak si klidně lehni."

" Jasně, aby všichni ......."

Napětí stoupalo.

Nemám ráda umělá koupaliště, bazény 20x25 metrů plné lidí. Ráda plavu dlouho a daleko. Ráda ležím v tichu, ráda si čtu v houpací síti pod stromy. To, že můj manžel má karavan na tomhle krásném místě, bylo při našem seznamování obrovské plus ( pro něj). To, že tenhle způsob trávení víkendů miluju, bylo plus pro mě.

Nesnáším pavouky. Bojím se jich. Snažím se toho zbavit, nevřískat, neutíkat.

První léto, které jsme s mužem spolu trávili, každého pavoukovce v mé blízkosti rychle zlikvidoval.

Další léta sice s povzdechem, ale přece, taktéž.

Čeká na nás poslední skříň. Skříň plná manželových kabátů ( stoletých, vojenských,maskáčových ).

V rohu velká pavučina. V pavučině velký pavouk.

" Vyluxuješ ji nejdřív?" říká můj drahý.

" Nemůžu, je tam pavouk " zhodnotím.

" Tak ho vyluxuj taky" ozve se má polovice a zapaluje si cigeretu.

" Nevyluxuju, pak vyleze ven a budu ho mít doma" protestuju.

" Bože, a to chceš být v přírodě " pronáší můj muž tónem, který nesnáším.

A mně rupnou nervy. A ječím.

" Chceš pravdu? Nechci. Nechci bejt v přírodě. Nechci každý jaro vymetat pavučiny a bát se jít čůrat. Chci chodit v dlouhých šatech a na podpatcích. Chci bejt v hotelu u moře a mačkat se s turistama v bazénu. A pít koktejly a jíst zmzlinu místo chytání ryb. Je ti to jasný? "

" Takže ty si celou dobu lhala?" zírá na mě. " Jo " trvám na svém.

Nemluvíme. On vyhodí pavouka, já vyluxuju kabáty. Kapsy mají plné žaludů (myšky) a ožrané rukávy.

" To se musí vyhodit. Jsou prožrané od myší " říkám.

Manželovi krvácí srdce. Přišel o iluze o své ženě a ještě o své milované hacafraky. Hacafraky, které neměl za deset let na sobě. Souhlasí s tím, že je vyhodíme.

 "To máš za to", říkám si v duchu. Vyhrávám. Díky myši jsem dosáhla toho, že se konečně zbavíme kupy hadrů. 

Máme čistý a prázdný karavan. Vydezinfikovaný. Přichystaný na další víkend.

Jedeme domů. Máme hlad. Jdeme do pizzerie. Po pořádném přídělu sacharidů a tuků se začínáme usmívat. Po kávě a poháru se nám naše hádání zdá malicherné a naštvání z myší je pryč.

" Mám to tam ráda" říkám já.

" Já mám rád Tebe" říká mi můj muž.

Léto budiž pochváleno.

Navzájem si slibujeme, že na podzim karavan pořádně uklidíme a zalepíme každou skulinku a nachystáme pastičky ...

Oba tomu věříme.

Krásný červenec !

Moje další články - http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/338672/Beh-starnouci-zeny-aneb-Proc-beham.html

 

 http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/347609/Ty-dulezite-veci.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/341896/Co-chci-od-Chlapa-ja.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/338673/Ja-a-muj-bratr.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/337611/Definuj-co-je-Laska.html

 

Autor: Marcela Tobiášová | pondělí 1.7.2013 12:21 | karma článku: 17,94 | přečteno: 1246x
  • Další články autora

Marcela Tobiášová

Šest týdnů ve Španělsku

Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.

10.2.2020 v 14:37 | Karma: 8,47 | Přečteno: 702x | Diskuse| Ona

Marcela Tobiášová

O pinďourech a pipinkách

Jestli Zbojníka poté, co přišel k nám, něco zmátlo, tak to, že žena(já) má stejná práva jako muž(můj). Tedy, že mám svoje peníze, řídím auto, přepínám televizi a rozhoduju o tom, co budeme dělat.

4.6.2018 v 10:38 | Karma: 34,71 | Přečteno: 3549x | Diskuse| Osobní

Marcela Tobiášová

Už jsi máma?

Beruška a Zbojník, děti, které máme v pěstounské péči, mají svou rodinu. Skoro každé dítě, které je u nás v systému náhradní rodinné péče, rodinu někde má. Celé měsíce, zatím co jsme děti měli v přechodné pěstounské péči, jsem si

25.4.2018 v 8:19 | Karma: 34,62 | Přečteno: 2791x | Diskuse| Společnost

Marcela Tobiášová

Děti na odpis:Konečná (?)

Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý,že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové

13.9.2017 v 8:00 | Karma: 46,32 | Přečteno: 12950x | Diskuse| Ostatní

Marcela Tobiášová

Děti na odpis - do roka a do dne

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva.

5.6.2017 v 23:16 | Karma: 44,17 | Přečteno: 11954x | Diskuse| Občanské aktivity
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  12:30

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Ve vaně mi spí cizí muž, nejde vzbudit, volal na policii zoufalý majitel domu

24. dubna 2024  12:29

Policisté na Havlíčkobrodsku vyšetřují neobvyklý případ. Do domu v Úsobí se v úterý večer...

Naučená omluva, bez upřímné lítosti. Za pokus o vraždu dívky dostal Ukrajinec 19 let

24. dubna 2024,  aktualizováno  12:27

Krajský soud v Plzni odsoudil na devatenáct let Ukrajince Viktora Veselovského, který se loni v...

Svobodu se lidovci snažili dostat pryč ze strany, teď kauzu odkládají

24. dubna 2024  12:20

Lidovecká snaha vystrnadit ze strany jednoho ze svých nejznámějších poliků, bývalého šéfa strany a...

  • Počet článků 154
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 5609x
Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....