Nezařazené

Marcela Tobiášová

Omluva

V mém ideálním světě bych byla mámou nejméně deseti dětí (s postavou jak před prvním porodem). Bydlela bych v horách, v domě s velkou zahradou a ovocným sadem a studnou uprostřed dvorku. V kuchyni bych měla velký dřevěný stůl, okolo něho lavici s kostkovaným polstrováním a za okny muškáty a pelangorie.

13.9.2013 v 16:00 | Karma článku: 24.29 | Přečteno: 3298 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Smutno je mi

Přivezli jsme si domů miminko. Byl krásný den, přestože venku pršelo. Všechno bylo dokonalé.

11.9.2013 v 16:03 | Karma článku: 23.81 | Přečteno: 2692 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Jak jsem vzdala závod - aneb Proč běhám já.

Ke svým čtyřicetinám se chci nechat nafotit. Sama pro sebe. Nejlépe nahá. Ve dvaceti jsem si přišla ošklivá, v pětadvaceti stará, ve třiceti mě ani nenapadlo, přemýšlet nad tím, jak vypadám, pětatřicetiny jsem neslavila, měla jsem je pár týdnů potom, co nám do života zasáhla paní Smrt. Nikdy jsem nebyla spokojenější než jsem teď. Vážím si každého dne. Vím, jak velké štěstí mám v tom, jakou mám rodinu. Často si připadám krásná. Je to troufalost? Která žena, cítící se milována, si nepřipadá krásná? Běhat jsem začala před několika měsíci s cílem zhubnout. Zároveň jsem začala psát blog. Byla vyhlášena soutěž o Nejlepší blogerku - běžkyni. Podmínkou bylo psát a zároveň proběhnout cílem desetikilometrového závodu. Díky soutěži jsem své běhání nevzdala. Zjistila jsem, že uběhnout deset kilometrů nic není. Chtěla jsem tuhle soutěž vyhrát. Aby se mi potvrdilo, že dobře píšu. Byla jsem rozhodnutá v případě výhry dát cenu - půlmaraton v San Francisku - blogerce, která skončí druhá. Čtrnáctého srpna jsem si znovu přečetla podmínky soutěže. Soutěž neprobíhala tady, na blogu iDnes, ale na blogu Ona dnes.A vyhraje ne tak, která bude mít největší karmu, ale ta, která bude zároveň i nejaktivnější v psaní blogů o běhání. Chvilku jsem si hrála s představou, že každý den napíšu " něco" a požádám všechny své známé, aby mi klikli Karmu. Času už moc nezbývalo. Moje chyba, že nečtu pořádně zadání ... Bohužel neznám nikoho, kdo by blog Ona dnes četl. S nikým tam nediskutuju. Články na něj dávám pouze v případě, že jde o ženské téma. Všichni, co si s nimi povídám, jsou tady. Představu jsem odehnala a vykašlala se na výhru. Do Prahy jsem nejela, desítku jsem si zaběhla u nás v lese. Čas sedmdesát tři minut. Pro mne vítězství. PS - vítězce fandím. Dobře píše a běh miluje. Držím palce !!!

11.9.2013 v 9:45 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 1352 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Zbývá pár dnů - aneb Proč běhám já VI.

Tak se to blíží. Konec prázdin. Nějak rychle to uteklo. Letošní léto po deštivém začátku ukázalo svou lepší tvář. Doufám, že sílu slunce a chuť čerstvě natrhaných jahod, meruněk, rybízu a dalšího ovoce a vůni rajčat a paprik a okurek budu cítit hodně dlouho. Co určitě pocítím je píchání v boku a křeče v nohách a to zaslouženě. Na začátku léta jsem si dala za cíl uběhnout závod WE RUN PRAGUE a tím, že to zvládnu si vůbec nejsem jistá. Nekecám. Přestože jsem z východních Čech, nelenila jsem, zajela jsem si na výlet do Prahy a trasu závodu jsem si prošla. Jak podotkla má dcera, i tramvají se to zdá dost daleko.

21.8.2013 v 8:36 | Karma článku: 3.43 | Přečteno: 112 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Svíčkovou nevařím.

Včera jsme se po několika dnech života mimo civilizaci vrátili domů. Napustila jsem si vanu horké vody, dala do ní pěnu a těšila se na večer. Byli jsme sami doma. Vykoupaná a navoněná jsem v sexy noční košilce kroužila obývákem před televizí. " Nemáš na něco chuť?" ptám se vyzývavě svého muže.

20.8.2013 v 22:14 | Karma článku: 27.00 | Přečteno: 3027 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Můj první honorář - aneb Proč běhám já V

Píšu stále a odjakživa. Nejdřív jen tak, do šuplíku, nikdo to nesměl číst. Pak veřejně, tady na blogu. Napsala jsem román. Z nakladatelství mi odpověděli, ať ho zkrátím a zmírním ( prostě udělat z toho takový románek pro ženy, chápete). Ne a ne.

19.8.2013 v 11:04 | Karma článku: 14.77 | Přečteno: 1339 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Touha vyhrát - aneb proč běhám já IV.

Nikdy jsem to v sobě neměla. Chuť něco vyhrát. Snažit se. Hlavně v tělocviku jsem nechápala holky, které se snažily doběhnout první, sebrat mi balón, hodit co nejdál. Já měla své knížky. Jenže časem se mé nesportování projevilo na mé postavě. Znáte to... Po prvním porodu jsem si do porodnice vzala rifle, které jsem nosila před těhotenstvím. Natáhla jsem je jenom ke kolenům. Proboha, co se mi to stalo? Nedalo se nic dělat, musela jsem začít cvičit. Aerobic, power joga, spinning ... Nabušení svalovci a dokonalé krásky. Umělé světlo a umělý vzduch. Vydržela jsem to dost dlouho. Pak jsem se seznámila se svým druhým manželem. Přála jsem si sportovce, jen jsem to své přání trochu přehnala. Vytáhl mě na tenis, na kolo, na volejbal. Nestíhala jsem. Funěla jsem, potila jsem se. Jak to, vždyť sportuju ??? Časem ve mě dokázal probudit touhu po vítězství. Dát mu eso, smečovat balón tak, že ho nevrátí. Vyjet kopec bez toho, že bych slezla z kola. Došlo mi, že je lepší trávit čas venku, mezi přáteli, než utrácet peníze v klimatizovaných fitkách. A začala jsem běhat. Sama, jen já a moje myšlenky. Zjistila jsem, že mě to baví. Hlavou se mi honí všechno možné, od toho, co budu vařit až po to, co bude dál. Blíží se mi čtyřicítka, změní se něco? Běh mi dává krásný pocit. Trávím čas jen sama se sebou. Jsou to chvíle, kdy si sama o sobě rozhoduju, kdy na mě nikdo nemluví, kdy po mně nic nechce. A když mě někdy přepadnou obavy ze stárnutí, místo smutku vyrážím běhat. To je mé vítězství. Přeji krásné dny! http://marcelatobiasova.blog.ona.idnes.cz/c/351702/Beh-starnouciho-muze-aneb-Proc-beham-ja-III.html http://marcelatobiasova.blog.ona.idnes.cz/c/351688/Co-mate-vsichni-s-tim-behanim-aneb-Proc-beham-II.html http://marcelatobiasova.blog.ona.idnes.cz/c/338672/Beh-starnouci-zeny-aneb-Proc-beham-I.html

15.8.2013 v 19:45 | Karma článku: 5.10 | Přečteno: 104 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Běh stárnoucího muže - aneb Proč běhám já III.

Díky přibývajícím blogům o běhání ( blogů mých "soupeřek" ), začínám pochybovat o svém zdravém rozumu. Kdyby šlo jenom o psaní, to bych byla v pohodě, vyhraju - nevyhraju, ale podmínkou získání hlavní ceny je proběhnout cílem desetikilometrového běhu - to půjde o to, zda doběhnu - nedoběhnu, hlavní cenou je pak start půlmaratonu - tak tam by ( v případě mé výhry ) šlo o to, zda přežiju - nepřežiju. Už jste někdy soutěžili o to, co Vás může zabít?

2.8.2013 v 9:42 | Karma článku: 16.93 | Přečteno: 990 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Horký týden

Janička je sestřenicí bývalé ženy mého současného muže. Můj muž ji zná od doby, kdy byla malým děvčátkem, jak rád s oblibou říká. Jsem stejně stará jako ona, ale zatímco já se v některých okamžicích stávám pro svého chotě (řečeno s nadsázkou) starou rašplí, ona je pro něj děvčetem stále. Je vidět, že relativní je úplně všechno.

30.7.2013 v 13:29 | Karma článku: 23.55 | Přečteno: 1618 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Co máte všichni s tím běháním - aneb Proč běhám II.

Svou podstatou jsem kavárenský povaleč. Kávu piju sice hořkou ( dobrá káva se nemá kazit cukrem, krásný den prací a láska manželstvím ...), ale miluju čokoládu. A taky šlehačku, pravou, ne ve spreji, našlehanou ručně a dobré víno a tonic s ginem a parmskou šunku a profiteroles s chilli krémem a mascarpone a ... Prostě jsem labužník, žrout a lenoch.

17.7.2013 v 11:34 | Karma článku: 19.17 | Přečteno: 1087 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Pernštejn - můj první fotoblog

Hrad Pernštejn je moje srdeční záležitost. Poprvé mě tam vzal manžel. Tedy, poprvé v tomhle životě. Určitě jsem tam již někdy byla ... Zkusila jsem atmosféru letošních Slavností Pernštejnského panství dostat na fotografie. Vy posuďte, zda se mi to povedlo.

15.7.2013 v 14:04 | Karma článku: 13.26 | Přečteno: 1018 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Běh stárnoucí ženy aneb Proč běhám I.

Doba, kdy mi k udržení formy a tudíž i postavy stačilo párkrát se během léta v tenisové sukénce líně napřáhnout za míčkem nebo se v bikinách tvářit, jakože hraju plážák, už minula. Není to tak dlouho, kdy jsem vydržela tancovat do rána na dvaceticentimetrových podpadcích na písničky Toma Jonese a pak jít do práce ( to byly časy).

17.6.2013 v 8:17 | Karma článku: 26.29 | Přečteno: 1773 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Ty důležité věci

Často zapomínáme na to, co je opravdu podstatné. Jedeme na plný plyn, pracujeme, nestíháme. Těšíme se na to, AŽ jednou ...

14.6.2013 v 7:37 | Karma článku: 18.02 | Přečteno: 896 | Diskuse

Marcela Tobiášová

A co Vaše dítě, nebere náhodou taky?

Zavolala mi moje bývalá klientka. Souhlasila jsem, přestože už profesionálně nemasíruju, že se jí na záda se podívám. Každá kačka do rodinného rozpočtu je dobrá a navíc o tom, že bych se k masážím alespoň v omezené míře vrátila, poslední dobou uvažuju.

25.5.2013 v 10:50 | Karma článku: 32.19 | Přečteno: 5076 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Definuj co je Láska

Dočetla jsem román. Román o lásce. Thea potkala Samuela. Milovala ho a Samuel miloval ji. Zapadali do sebe jako ozubená kolečka. Silný pár. Nepochybovali jeden o druhém. Žádné rozepře. Dokonalost. Štěstí. Jistota. Pak zasáhla náhoda. Thea viděla Samuela vcházet do domu. A pak vycházet z domu. Zůstala tam stát skoro bez dechu ještě několik hodin. Náhodou, náhodou byla v té čtvrti. Nikdy před tím tam nebyla. Šlo o vykřičený dům. O bordel, o šlapky, o placený sex. Thea mluvila s jednou z kurev, za kterými Samuel chodil. Kurva se jí snažila vysvětlit, že nejde o nic, jde o službu, o odreagování, o sport.

7.5.2013 v 9:15 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 933 | Diskuse

Marcela Tobiášová

A co Vy - taky máte tlustý dítě ?

Moje děti neměly jediného obézního kamaráda. Marně jsme přemýšleli, které dítě z jejich školky a pak základní školy by se dalo popsat jako tlusté. Možná trošku oplácané, to ano, ale o té tloušťce, kterou vídáme dneska, nemohla být řeč.

18.4.2013 v 9:53 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 2910 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Šťastně až do smrti ...

Poprvé jsem se vdávala v osmnácti. Tak nějak se to slušelo, byla jsem těhotná. Neotěhotněla jsem náhodou, chodila jsem se svým budoucím mužem víc než tři roky, byla to moje i jeho první láska. Dneska jsou děti to jediné, co nás spojuje. Jsme každý úplně jinde, máme jiný pohled na svět, zajímají nás jiné věci. Máme rozdílnou ohyblivost páteře a jinou sílu žaludku. Jiný styl života, jiné morální zásady. Pokud bychom se nerozvedli, náš život by byl peklo. Pro nás, i pro děti.

10.4.2013 v 18:54 | Karma článku: 21.67 | Přečteno: 2337 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Střídavko, mám pro tebe řešení !

Nejsem a priori proti střídavé péči, to rozhodně ne. Trvá mi dlouho, než si na něco udělám názor. Ostatně, děti ke střídání nemám a tak o ní ani dumat nemusím. Tedy - nemusela jsem. Nechala jsem se nachytat ( s pocitem jak skvěle píšu !!!) a dala souhlas s uveřejněním článku na webu Střídavka. Až potom jsem si četla, o co vlastně a jakým způśobem jde. A na další žádost o souhlas s uveřejněním článku jsem neodpověděla. Tímto Vás pane Aleši Hodino žádám o omluvu, že jste si ho klidně vzal a navíc k němu dal jinou fotku. Nejlépe v diskuzi pod tímto článkem.

3.4.2013 v 19:58 | Karma článku: 25.43 | Přečteno: 1951 | Diskuse

Marcela Tobiášová

Když se žena rozhodne ...

Prosím mravokárce a ty, kteří nedělají v životě chyby a špatná rozhodnutí, aby dál nečetli. Můj příběh se jim nebude líbit.

2.4.2013 v 11:55 | Karma článku: 27.75 | Přečteno: 2561 | Diskuse

Marcela Tobiášová

O stárnoucích ženách, předsudcích a šedých vlcích

Mám tolik podob, kolik je odstínů červené barvy. Jsem tolerantní, paličatá, nejistá, výstřední, unylá, vzteklá, povolná, nemluvná, optimistická, zlomená, sobecká, empatická ... Můj smích poznají lidé po letech, což mi dokázal spolužák jdoucí po chodníku v Brně. " Prostě jsem slyšel jak někde padá hrnec a pak mi došlo, že se někdo chechtá. No a vzpomněl jsem si na to, kdo." Vešel do restaurace, kde jsem seděla a u pootevřeného okna a neomylně zamířil k mému stolu. Poznal mě." Jsi pořád stejná," řekl větu, s kterou chlap neudělá nikdy chybu.

26.3.2013 v 11:52 | Karma článku: 21.99 | Přečteno: 2089 | Diskuse
Počet článků 154 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5591

Jsem Pěstounka, která přijímá ohrožené děti. Dělám ze všech sil vše, co můžu proto, aby byl jejich další život lepší než ten předchozí. Taky jsem hrdá máma svých dětí a vzorná, věrná a vařící (3xv) manželka. Často jsem samolibá, marnivá, líná, tvrdohlavá, hádavá a v neposlední řadě infantilní a i když mi občas někdo říká Sluníčkářka, tak já se víc cítím jako OBLÁčková ....